Jak vidím lidi já
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Jak vidím lidi já
Když, jsem si četla název zadání, hned mě napadlo několik způsobů o čem psát, třeba o lidech a chování ve společnosti, nebo chování vůči dětem a zvířatům. Ale rozhodla jsem se pro ztvárnění tématu životem. Když bych to jednoduše a zkráceně vysvětlila, tak budu psát o tom, že každý má u sebe dvoje brýle. Jedny černobílé a druhé, jak se říká, růžové.
Začala bych tím, že všichni lidé jsou stejní. Aspoň po té stránce vlastností, jenom se pouze během života naše vlastnosti projevuji a tvarují. A to je právě ten kámen úrazu, protože jak se naše vlastnosti tvarují, můžeme získat nejen ty dobré, ale i špatné. A je spousta lidí, kteří mají špatné vlastnosti kvůli, kterými umí velmi ubližovat ostatním. Až postupem času opravdu zjistíme, jaký je třeba náš hodně blízký člověk doopravdy. Mnohdy je lepší to ani nevědět. Já jsem se asi moc dlouho dívala na lidi okolo sebe, těmi růžovými brýlemi a objevila se mi na nich malá prasklinka. Díky té malé prasklince, jsem si musela vzít ty druhé a začala si uvědomovat, že pár osob mně blízkých udělalo něco, co se nedá snad ani odpustit. Ublížila mi pravda, ale asi mnohem víc mi ublížilo to, že mi to neřekly, ty osoby, ale musela jsem se to dozvědět od někoho jiného. Všechno dobré díky čemu jsem je měla ráda se hned rozuteklo do neznáma. Vždycky, když si na to vzpomenu, vybaví se mi ten vztek co ve mně je, ty všechny slzy co v sobě cítím a to fakt dlouhý ticho, který nic nepřekoná a musí samo odeznít. Jednou, až se mi ty brýle, vážně rozbijí na milion malinkatých kousků, nebude chtít je hned slepit zpátky. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby to ty osoby nenechaly zajít tak daleko, nebo kdyby se to vůbec nestalo. Bylo by to jiný nebo ne?
Myslím si, že se tohle všechno co cítím se momentálně nezlepší. Jenom nastane moment, kdy se všechny emoce, které pociťuji, budou muset dostat ven. A já jim to umožním, možná mě to bude mrzet nebo taky ne. Mrzelo to snad je, když udělaly ty špatný věci? Oni totiž nevědí, že já znám pravdu, ale jednou jim to všechno řeknu i to jak jsem se v nich mýlila. Díky tomuhle vím, co chci do budoucna. Vím, že chci odejít od těch lidí co nejdál. Být mnohem lepší než oni a pomáhat ostatním, třeba dětem, které si prochází něčím stejným. Hlavně nechci nikdy udělat to stejné a být taková jako oni.