Definice pojmů JČ

anekdota – stručné vyprávění humorné příhody (většinou o lidech), které je zakončeno překvapivou pointou

bajka – veršované nebo prozaické vyprávění o zvířatech podobající se pohádce; připisuje zvířatům lidské vlastnosti=personifikace, plyne z ní mravní ponaučení

balada – je veršovaná skladba s pochmurným dějem a tragickým koncem řešící konflikt člověka s přírodou, společností, nadpřirozenými silami.

cestopis – lit. dílo popisující autorovu cestu do neznámé země

elegie – žalozpěv, jedná se o skladbu truchlivého rázu

epigram – je krátká báseň, která se vyznačuje ironií až sarkasmem.

epos – je rozsáhlá epická skladba ve verších (volných). Často o hrdinských událostech, válkách, čerpá z mytologie.

fantasy – tvoří svůj vlastní svět inspirovaný do jisté míry dějinami a mytologií antiky a středověku. Zobrazuje boj mezi dobrem a zlem. Často také obsahuje magii.

kaligram – báseň v podobě grafického obrazce

komedie – je literární či divadelní útvar s vtipným veselým průběhem a šťastným koncem. V komedii je akcentován humor.

kronika – cílem je zaznamenat historický děj v časové posloupnosti – chronologicky

legenda – je to vyprávění o životě svatých, mučedníků nebo hrdinů

mýtus = báje – zachycuje lidské představy o vzniku světa. V bájích se vyskytují postavy bohů a bájných bytostí.

novela – prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se však liší tím, že se soustřeďuje jednu událost ze života hlavní postavy, má rychlý spád, je jednoduchá, často končí pointou.

óda – báseň většího rozsahu, která oslavuje boha, hrdinu, morální vlastnosti

pásmo – volný proud myšlenek a nápadů. Každý verš je do jisté míry tematicky samostatný, celé pásmo má vyvolat dojem jednoho obrazu, celku.

píseň – lyrický žánr, prostota vyjádření, přesný hudební rytmus a rým, pravidelná sloka a časté využití refrénu; zhudebněná báseň; druhy: lidová, zlidovělá, umělá

poema – používá se pro ruské delší veršované (lyricko)epické útvary na vážné téma

pohádka – podstatou je vyprávění s dobrým koncem, většinou je v ní kouzlo či nadpřirozená bytost. Bývají nadčasové, nemívají konkrétní dějiště.

pověst – je krátký prozaický epický útvar, Má skutečné konkrétní jádro (postavu, událost, místo), ostatní může být vymyšlené.

povídka – je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román. Od románu se liší také tím, že zachycuje pouze jeden aspekt života, ne život jako celek.

román – rozsáhlé literární dílo. Mívá hodně postav, dějišť, více dějových linií, může mít jinou než chronologickou kompozici.

sci-fi – umělecký žánr, vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie

sonet – forma užívaná v lyrické poezii; vyznačuje se čtrnácti verši dělícími se na dvě čtyřverší a dvě tříverší; zpravidla téma lásky

romance – původem ze 14. až 15. století ze Španělska. Je to lyrickoepická báseň, nejčastěji s milostnou tematikou.

tragédie – dramatický žánr s truchlivým koncem. Podstatou je vážná povaha dramatického konfliktu.