Seifert_Maminka

Jaroslav Seifert - Maminka

Druhová a žánrová charakteristika:

Poezie, lyrické i lyricko-epické básně, intimní poezie

Celková charakteristika:

Sbírka intimní poezie je působivým vyznáním lásky k matce jako ochránkyni života a domova. Seifert se vrací do svého dětství, vzpomíná na domov a na maminku. Téma matky není v jeho tvorbě použito poprvé - je v této sbírce však ztvárněno na vysoké umělecké úrovni v kontrastu k tvorbě tehdejší doby (vládla budovatelská poezie).

Postavy:

Matka je vyobrazena jako prostá, hrdá, tvrdě pracující žena, která je uštvána prací a vyčerpána nelehkým životem. Na druhé straně zůstává však symbolem jistoty a lásky pro svého syna, pro svou rodinu. Chudoba je vyvážena čistotou mezilidských vztahů v rodině a pocitem bezpečí.

Kromě postavy matky se objevují ve sbírce další postavy - dědeček, otec či chudí obyvatelé Žižkova - rodné čtvrti Seiferta.

Děj a kompozice:

Kompozice sbírky je retrospektivní - autor vzpomíná na uplynulý čas dětství a mládí. Nejvíce básní je věnováno - jak titul napovídá - mamince - U okna (vzpomínka na maminku, která byla smutná a plakala), Maminčina kytice (autor našel album, kde je fotka maminky jako nevěsty, kdy tiskne k sobě kytici růží), Maminčino zrcátko (život maminky jako by kopírovalo zrcátko, které ji vidělo mladou a šťastnou, pak udřenou a pomalu stárnoucí a osamělou), Prstýnek (Seifertovi zbyl po mamince prstýnek, který mu ji připomíná), Večerní píseň (vzpomínka na to, že maminčina veselá i smutná nálada ovlivňovala náladu v celé rodině), První dopis mamince (vzpomínka na pokusy Seiferta jako malého chlapce napsat dopis mamince k svátku), Všední den (popis náročného všedního dne maminky, který je vyplněn od rána do večera tvrdou prací), Kytice fialek (Seifert dával mamince kytičku fialek, ona se zlobila, že nešetří, ale nakonec byla velmi ráda a kytice vždy s radostí očekávala)., Ukolébavka, Beránek (autor vzpomíná na to, jak mu maminka zpívala ukolébavku a vyprávěla příběhy před usnutím) Maminku mu připomíná i Krabice na čaj (kdy drak namalovaný na krabici byl pro malého fantazií obdařeného chlapce symbolem dobrodružství a dálek). Mlýnek na kávu (jako by se vrátila rána, kdy maminka mele kávu a ta svou vůní provoní byt).

Ve sbírce se objevují i básně, kde Seifert vzpomíná na tatínka (Tatínkova dýmka - tatínek klepal popel z dýmky na zem, to maminku zlobilo, když však tatínek byl nemocný - litovala ho a dýmka ležela na okně). Na strýce, který mu vyprávěl zajímavé příběhy a daroval nůž, vzpomíná v básni Nůž. I dědeček má své místo ve sbírce - Seifert měl ke svému prarodiči pěkný vztah, vzpomíná na pouť, kam šel s dědečkem - Okarína. Poslední místo dědečkova odpočinku zmiňuje v básni Dědečkův pohřeb.

Do sbírky se promítly i vzpomínky na rodný Žižkov (Vlaky, Hra v kuličky, Nádraží). V básni Cukrářský krám se ozývají tóny smutku nad malým chlapcem, který tolik toužil po všech dobrotách vystavených ve výloze cukrárny - zákusky však byly příliš drahé. Na oblíbenou učitelku vzpomíná v básni Růže pro paní učitelku.