Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
korunu za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Michael Viewegh Román pro ženy

DOCX

Stáhnout kompletní materiál zdarma (28,58 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

ROMÁN PRO ŽENY AUTOR: Michal Viewegh se narodil 31.3. 1962 v Praze Je to český spisovatel Jeho díla se především vyznačují prolínáním komediálních a tragických momentů, častými citacemi a vyprávěním prostřednictvím různých pohledů. Mezi jeho díla patří: Názory na vražduVýchova dívek v ČecháchÚčastníci zájezduPovídky o manželství a sexuRomán pro ženyBáječná léta pod psaPřípad nevěrné KláryVybíjená Všechna tyto díla jsou zfilmovaná. Dílo: Jedná se o retrospektivní román, což znamená, že hlavní postava vzpomíná na události, které se už staly. Můžeme zde najít moderní spisovnou češtinu, ale také vulgarismy a hanlivá slova. Autor zde používá metafory, přirovnání i ironii. Objevují se zde i motivy milenecké a mateřské lásky. Dílo je vtipné, veselé, často až cynické a ironické. (cynický - bezohledný, člověk jedná beze studu) UKÁZKY Ukázka 1:(1:24:00 – 1:25:45) V první videoukázce píše Oliver Lauře dopis. Je vidět, jaký k ní má vztah a jak vnímá svou lásku k hlavní postavě Lauře. Ve filmu je tahle scéna až na konci, kdežto kniha tímto dopisem začíná. Ukázka 2: Jsem hezká? Nevím – a věřte mi, milé dámy, že to říkám upřímně. Není to rozhodně žádné takové to falešně ostýchavénevím, celé nacucané nepřiznanou vírou v mnohem lepší ohodnocení…Já toopravdu nevím. Samozřejmě doufám, žejsem hezká, alejistotu nemám a zřejmě ji nikdy mít nebudu. Ingrid například tvrdí, že prý mámbystré oči – ale nikdo mi ještě neřekl, že mámhezké oči.. Mám celkem čistou, ale trochu mastnou pleť, a navíc trpím na rozšířené póry. V pase jsem štíhlá, ale zároveň mám poměrně silná stehna a boky. Mám také pěkná prsa (po mámě) ale někdy se mi zdají až moc velká. Jsou zkrátka dny, kdy si připadám hezká, někdy dokonce velmi hezká- ale stejně tak jsou dny, kdy se cítím neatraktivní, tlustá a ošklivá… Vzájemný poměr těchto dnů? Půl na půl? Možná. Ostatně přesnější , než se ptát, zda jsme oškliví či hezcí (to jsou vždycky jen něčí slova), je myslím otázka zda jsme schopni vzbuzovat v druhých zamilovanost- to se totiž dáprokázat. Taktohle o sobě vím. Vím, že jsem – při vší skromnosti – schopna vzbuzovat lásku. Laura zde popisuje sama sebe. Ukázka 3: Někdy mám pocit, že letiště a letadla miluje máma ještě o něco víc než cizince; vycházím z toho, že žádnému cizinci se nepodařilo získat srdce má matky jaksi přímov Praze. Bylo očividně ztrátou času, když ji všichni ti přechodně zde pobývající Stewartové a Knutové kupovali šperky a parfémy a zvali ji na okázalé večeře do restaurace U Malířů nebo do Tančícího domu… Ztrácíte čas, pánové, myslela jsem si v duchu, jestli chcete mou matku sbalit, odjeďte zpátky do vlasti- a za pár dní jí pošleteletenku. Potom na sebe hoďte svůj nejlepší oblek, zajeďte s autem do myčky a s kyticí růží na ni počkejte v letištní hale- a já vám gratuluju, že ještě týž večer bude moje máma vaše. Popis Lauřiny matky. Vidíme zde, že matka má slabost pro cestování a pro cizince.Čechy nemá ráda, protože jedí svačinu z pytlíku, nosí vytahané svetry a neumějí se chovat. Proto hledá svou životní lásku právě v cizincích. Paradox je, že nakonec skončí se svým sousedem panem Žemlou, který ji celou dobu tajně miluje. Ukázka 4: „Co to bylo za idiota?“ chce vědět máma, když mi o půl hodiny později znovu zavolá. „Zubař,“ usmívám se. „Českejzubař…“ Jsem moc ráda, že ji konečně slyším. „Co je novýho?“ ptá se. „Co je novýho?“ říkám a marně se snažím potlačit nadšení. „Napsal mi! Pozval mě dneska na večeři!“ „Ten z tý reklamky? Tenčtyřicátník?“ žasne máma. Ihned trochu ochladnu. Proč pořád všichni tolik zdůrazňují věk? Copak na věku záleží? „Ano, tenčtyřicátník,“ zopakuju po ní odměřeně. „Ten čtyřicátník, co byklidně moh bejt mým tátou…“ „Proč se hned čertíš?“ říká máma. „Neřekla jsem ještě ani slovo…“ „No právě… Tak co kdybys třeba řeklaNo tak to je skvělý! Držím ti palce…?“„No tak to je skvělý!“ říká máma. „Držím ti palce!“ „Díky.“ „Dneska s ním ale ještě nespi.“ „Rozkaz.“ „Zejtra už můžeš.“ Překvapeně se zahihňám, ale chápu ji: ičtyřicátník je lepší než Rickie Kabíček. „No teda mami…,“ řeknu naoko pohoršeně. „Lichoť mu – ale nepřeháněj to.“ „Dobře, dobře. Co jeu tebenovýho, mami?“ „Celkem nic. Akorát –“ Najednou to zní tajuplně. „Akorát co?“ říkám zvědavě. „Akorát se možná buduvdávat!“ vybuchuje máma radostně. Než začnu předstírat, že její radost sdílím, na chvíli se odmlčím. Takže i máma… U ní bych to teda nečekala. Tohle vážně nikdy nepochopím: ženská může být sebeemancipovanější – a stejně se nakonec vždycky úplně podělá už z pouhého slovasvatba. (Asi nám, milé sestry, opravdu není pomoci.) „Kdy přiletíš, mami?“ tážu se co možná věcně. „Jak se dostanu do letadla. Zejtra odpoledne, nebo pozejtří.“ „To je dobře,“ říkám. „Žemla už se tě nemůže dočkat…“ V této ukáce můžeme vidět mateřský vztah mezi matkou a Laurou. Obě hledají lásku. Matka ji vidí v cizincích. Laura kluky dá se říct zkouší. Když ji okouzlí někdo jiný, je schopná svého přítele opustit a dát se dohromady s jiným. Objevuje se zde nespisovná čeština např. moh bejt, dále spousta nespisovných koncovek, humor: „Dneska s ním ale ještě nespi.“ „Rozkaz.“ „Zejtra už můžeš.“ Ukázka 5: Někdy na samém sklonku noci v polospánku ucítím, jak se Oliver opatrně nadzdvihuje a jemně vyprošťuje svou ruku zpod mého zpoceného zátylku. Otevřu oči. V po

Témata, do kterých materiál patří