Bitva u Moháče

Bitva u Moháče – Zdeněk Vybíral

KRVAVÁ PORÁŽKA UHERSKÉHO A ČESKÉHO KRÁLE LUDVÍKA JAGELLONSKÉHO V BOJI S OSMANY 29. SRPNA 1526

VSTŘÍC BRANÁM TARTARU

- J dn. Maďarska

- velitel armády, osmanský vládce Süleyman I.

- vedle Ludvíka uherský místokrál Štěpán Báthory, velitel armády – Pavel Tomori (kaločský arcibiskup)

- Turci měli muškety, janičáři (pěší) stříleli jako diví =P

KRAJINA PO BITVĚ

- Ludvík s doprovodem jeli směrem na Tolnu – po cestě potok Csele – tam se Ludva utopil

- sultán se do Budína dostal 11. září

- mezi kořistí i slavná knihovna Matyáše Korvína

- 29. září dosáhl velkovezír Ibrahím Szegedu, 10. října celá hlavní armáda v Bělehradu a oznámen konec tažení

- hledání králova těla – nový hrob (pohřben místními vesničany)

- 10. listopadu – Jan Zápolský zvolen uherským králem

- Zdeněk Lev z Rožmitálu se o porážce dozvěděl od Karla z Minsterberka 9. září

- 24. října – Ferdinand českým králem

PÝCHA A PŘEDSUDKY

- útoky Osmanů již dříve

- útok zpočátku určovaly intriky a improvizace – Osmané klidně mohli dopadnout zle, ale v té době zrovna nastoupil Ludva a místo, aby se lidé, co stáli v čele, snažili zabránit osmanské expanzi, tak se prali o to, kdo bude do vlády Ludvovi kecat víc (v Uhrách) – Uhry ochromeny stavovskými spory

- křesťanská Evropa se k uherským prosbám o pomoc proti Turkům také postavila zády (ve Wormsu – řešili víc Luthera)

- Bělehrad – Turci zaútočili ze tří stran, nakonec dobyli

- Jan Pašek z Vratu – pražský primas, spojenec pana z Rožmitálu

- Süleyman uzavřel mírovou smlouvu s Poláky i Benátčany

- 1525 – začátek druhého uherského tažení

OTÁZKY A POCHYBNOSTI

- pouze pravděpodobná rekonstrukce – pramenů hodně, ale často neurčité, hodně lyrické a tak

- př. dopis abatyši kláštera klarisek od neznámého pisatele, který vypráví o Albrechtu a Albínu Šlikovi; písňové texty; v korespondenci české šlechty málo info; málo i v kronice Václava Hájka z Libočan; Bartoš Písař více

- odhad – našich 20-25 000 proti cca trojnásobné převaze Turků

- papežský nuncius Borgio – nedůvěřoval Zápolskému

- Ferdinand bral hodně vážně nebezpečí Turků (více než Uhry)