Veselé chvíle v životě lidu českého

Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbrt

Autor v této knize sleduje obyčeje od Nového roku do Vánoc. Různé obyčeje byly spojené s různými ročními obdobími a téměř každá práce byla spojena s různými zvyky nebo písněmi.

Přástky

K přástkám se scházely ženy v zimě (nebyla práce na polích, apod.) z celé vsi často do jedné chalupy – to aby to ušetřilo palivo. Přítomni byli také muži a bavili ženy různými povídačkami, dívky a mládenci zpívali a vůbec se zde střetávaly všechny generace – došlo tak díky tomu k dochování české mluvy, českých písní, pohádek, pověstí, hádanek a mnoho dalšího.

Přestože to byl zvyk z opravdu dávných dob, tak byly přástky v 16. a 17. století zakazovány – především proto, že to byla zábava příliš rozpustilá. Dokonce i v roce 1847 úřední návod rychtáři připisuje, jak má na přástky dohlížet, aby se tam nedělo něco nevhodného.

Masopust

NOVÝ ROK

Vítání nového roku se v různých oblastech lišilo. Většinou si lidé mezi sebou přáli štěstí, chodili se „otírat“ o kominíka pro štěstí apod. V některých městech se zpívali koledy z věže, objevovaly se také tzv. vánoční obchůzky kolední, které ale nebyly moc v náboženském duchu, ale spíše skotačivé, na obveselení obyvatel. Například na Hané byl oblíbený novoroční zvyk „skrajovat buchtu“. Děvčata upečou velkou buchtu a odnesou ji k jedné z nich, tam pak přijdou také mládenci a každý si ukrojí svůj díl, který pak jí společně se svou milou.

ŠPLOCHAN V OKOLÍ NYMBURKA

Při šplochanu se pořádala hostina, ke které byli zváni i muži. Panímámy se zde „ukázaly“ – darovaly mouku, máslo apod. – z toho se pak upekl věnec, se kterým se pak tančilo až do rána.

KONEC MASOPUSTU

Masopustní veselí končilo na tzv. masopustní neděli. Následovala popeleční středa a tzv. pytlový čtvrtek – dojídaly se totiž zbytky z masopustních hodů.

Někteří mravokárci podotýkali, že kvůli masopustu se leckdo zadlužil, zničil si zdraví apod. – proto se říkalo místo „slaviti masopust“ „koblihy jísti“.

Letnice

ZÁBAVY O LETNICÍCH

Důležité bylo pro tehdejší obyvatele stavění máje- v Čechách a ve Slezsku se stavěla po prvním květnu a na Moravě pak o posvícení. Samotné stavění bylo doprovázeno bujarou zábavou, například stínáním berana nebo mlácení kačera.

Dalším zvykem o letnicích bylo to, že se chasa přestrojila za krále a královnu. S průvodem pak chodívají po domech a prosí o dárky. Celá slavnost je pak ukončena stíháním prchajícího krále a hozením samotného krále do vody.

Na Moravě se pak až dodnes udržela slavnost zvaná „jízda králů“ (jen na Hradišťsku a na Brodsku).

Udělá se věnec, nastrčí se na hůl, aby na něj z koně nešlo dosáhnout a ten, kdo při třetím běhu sundá věnec, tak se stává „králem“.