Mácha-Maj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
K. H. Mácha - Máj
Máj je lyrickoepická báseň o čtyřech zpěvech a dvou intermezzech (mezizpěvy).
Básník vyjadřuje touto básní své myšlenky a city. Opěvuje v ní přírodu; jeho příroda je překrásná, plná mládí a života. Každá věc má určité vlastnosti, nic u něho není v klidu. Báseň se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz. Protíná se v ní epická a lyrická část. Je to příběh nešťastné lásky a života zbojníka Viléma. Básník se ztotožňuje s Vilémovou osobou, hlavně s jeho neštěstím.
ZPĚV
Úvodem básně je líčení májové krajiny kolem jezera. Začíná zde i epický děj. Jarmila sedí na břehu jezera a vyhlíží svého milého Viléma, který by měl přijet na loďce. Nejdříve spatří na jezeře jen bílý bod. Básník jej přirovnává k bílé vodní lilii. Z loďky vystoupí plavec, který oznámí Jarmile, že Vilém byl uvězněn a bude popraven, protože zabil svého otce, když bránil čest své dívky. Nevěděl, že svůdcem je jeho otec, který ho v mládí vyhnal z domu. Jarmila se v zoufalství utopí v jezeře.
ZPĚV
Ten začíná motivem padající hvězdy. Pak nás básník zavádí do vězení, kde je Vilém. Básník zde popisuje chmurné vězení a každé věci vdechne život. Vilém klečí a přemýšlí o svém životě a o svém mládí. Ptá se sám sebe, čím se provinil, že byl uvězněn. Vrací se do dětství a myslí na to, čí vina je větší, jestli otcova, který ho vyhnal, nebo jeho, že se nechal strhnout životem a stal se loupežníkem. Jako loupežník pak přijal přezdívku "Strašný lesů pán". Dívá se do krajiny a uvědomuje si její krásu. Slyší lesní rohy a ví, že je už nikdy nebude slyšet. Nevěří, že po smrti něco existuje a lituje, že musí zemřít. Jeho čas mu odměřují kapky, které skapávají ze sloupků. Ve svém zoufalství mluví nahlas a jeho monolog zaslechne stráž, která se již nikdy neusměje, neboť je nešťastná nad osudem Viléma.
INTERMEZZO
Sbor duchů se připravuje na přijetí nového odsouzence na popravišti. Sundávají starou lebku a ptají se přírody, co dá Vilémovi k pohřbu. Zvířata i rostliny, mraky i vítr slíbí, že mu obstarají hudbu, smuteční závoje i rakev.
ZPĚV
Začíná obrazem probouzející se májové přírody. Lidé spěchají na popravu. Ptáci zpívají a mládí slaví máj. Zločinec je vyveden, modlí se, naposled se dívá na kraj, kde žil. Posílá po větru a obláčkách pozdrav své matce – zemi. Potom odchází na popraviště, kde už čeká kat. Vilémovi je useknuta hlava a tělo je vpleteno do kola a lámáno.
INTERMEZZO
Básník nás přivádí k loupežníkům, kteří truchlí nad Vilémovou smrtí.
ZPĚV
Do děje vstupuje sám autor. Projíždí kolem popraviště do hostince. Hostinský mu vypráví Vilémův příběh. Básník odjede, ale tento příběh ho táhne zpět. Vrátí se sem 1. máje a zastaví se u popraviště, kde je Vilémova lebka. Zdá se mu jako by plakala nad ztraceným mládím (v očních důlcích má kapky rosy), které se nedá nikdy vrátit. Básník přemýšlí o svém životě. A uvědomuje si, že o své budoucnosti nic neví a do dětství, kam by se chtěl vrátit, se už nikdy nevrátí. Je z toho velice nešťastný, a proto svůj osud přirovnává k osudu Vilémovu. Mácha se zde ztotožňuje s Vilémem, což nám jasně dokládají verše: "...hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"