Hamlet, kralevic dánský

1. Hamlet, kralevic dánský
William Shakespeare

Analýza uměleckého textu

DRUH → drama

ŽÁNR → tragédie

TÉMA

touha po pomstě a moci, které zaslepuje mysl, ničí rodinné vztahy a způsobuje smrt

viník je vždy odhalen a potrestán

MOTIV – téma daného úryvku

ČAS → 17. století

MÍSTO → královský hrad Elsinor v Dánsku

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA → chronologická

5 dějství – expozice, kolize, krize, peripetie, závěr

VYPRAVĚČ – u dramat se neurčuje

POSTAVA

HAMLET → následník trůnu

rozpolcený člověk, který chce naplnit své sny, ale zároveň má pocit povinnosti trestat zlo, nedůvěřuje svým silám, ale touží po činu

střídá stavy hraného šílenství a chvílemi, kdy chladnokrevně touží po pomstě

CLAUDIUS → nový dánský král, královrah

zrádce, zákeřný, neschopný vlády

snaží se Hamletovi nahradit otce, ale když se dozví pravdu, není k němu přívětivý

GERTRUDA → královna, Hamletova matka

rozpolcená osoba – miluje Hamleta i Claudia, ale neví komu věřit

POLONIUS → nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta, oddaný novému králi

OFÉLIE → miluje Hamleta

po otcovy smrti a neopětované lásky zešílí a zabije se

LAERTES → bratr Ofélie, kterou se snaží ochraňovat

HORACIO → Hamletův přítel

ROSENCRANTZ a GUILDENSTERN → Hamletovi spolužáci, dělají špeha pro Claudia

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY

nevlastní přímá řeč a scénické poznámky

TYPY PROMLUV → dialogy

dlouhé filozofické monology plné myšlenek – prolínání filozofických úvah o minulosti a životě

dvojsmyslné slovní hříčky

střídání sarkastických poznámek s vážnými výstupy tragických postav

VERŠOVANÁ VÝSTAVBA

střídání poezie a prózy

blankvers – nerýmovaný jamb

volný verš

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

spisová čeština

neutrální – pes

hovorová – spacák

knižní – oř

básnická – luna

archaismy (zastaralá) – hvozd

historismy (zaniklá skutečnost) – palcát, groš

neologismy (nově utvořené) – Smuténka

přechodníky – vstávajíc

citoslovce

termíny

nespisovná čeština

obecná – von, pěknej, vokno

citově zabarvená – zlatíčko

nářeční – šalina

slang (zájmová skupina) – tělák, cvakat

argot (spodina)

vulgarismy

TROPY

metafora – vnější podobnost (hlad je nejlepší kuchař)

metonymie – vnitřní podobnost (město čeká)

personifikace – zosobnění (stromy šeptaly)

přirovnání (chová se jako vůl)

epiteton – básnický přívlastek (nejčokoládovější čokoláda)

hyperbola – nadsázka

eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (zesnout)

dysfemismus – zhrubění skutečnosti (pazoura)

oxymóron – nelogické spojení slov (mrtvé milenky cit)

synekdocha – záměna části za celek (přišel o střechu nad hlavou)

ironie

Literárněhistorický kontext

• LITERÁRNÍ SMĚR → renesance

  • 14. – 17. století – individualismus, návrat k antice

  • alžbětínské drama – rozvoj divadla na konci 16. století za vlády královny Alžběty I.

  • humanismus → myšlenkový směr, chápání člověka jako jednice