Charakter předbarokní hudební mluvy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Otázka č.8
Charakter předbarokní hudební mluvy…
a) Vokální polyfonie: - tj. mnohohlasost, skládá se ze dvou nebo několika samostatných současně znějících hlasů,
samostatnost hlasu záleží na melodické výraznosti a rytmické rozdílnosti
- souzvuky vznikaly náhodně, hudba nebyla kadenční
- konsonantní souzvuky byly na těžkých dobách, disonance na lehkých dobách – používány jako
průchod nebo spodní střídavý tón
vok.polyfonie – sloužila k liturgickým účelům, melodika vychází z možností lidského hlasu, rytmus byl
ovlivněn textem, ve svých začátcích se prolíná jednohlasým slohem chorálním a světským
(trubadůři)
církevní tóniny – používaly se církevní tóniny, ze kterých vyrůstá nejen melodika jednohlasého gregor.
chorálu, nýbrž i celého polyfonního vícehlasu, až k dokonalým formám Palestiny či Lassa.
tóniny - dórská 6v
- frygická 2m - obě tónorod moll
- lydická 4zv
- mixolydická 7m – obě tónorod dur
notace - bílá menzurální – maxima, longa, brevis, semibrevis (asi jedna vteřina), minima, seniminima,
fusa, semifusa
- nepoužívaly se taktové čáry (až v 17. století), hudba nebyla metrická
cantus firmus - tj. stálý, pevný zpěv – je to základní melodie neimitační vokální polyfonie. Nejčastěji je c.f.
chorální melodie, ale i světská lid. píseň nebo vlastní melodie skladatele
- ostatní hlasy nazýváme kontrapunkty – c.f. – nejčastěji v tenoru
melodie - nejčastěji plyne v menších intervalech, občas se zvlní menším, větším skokem, který je vyplněn
stupňovitým postupem v opačném směru
b) Pravidla renesanční polyfonie
a) konsonance - těžké doby – jsou to 13568
b) disonance - lehké doby – jsou to 247 (4 byla disonancí, protože měli jiné ladění)
- konsonance dokonalé – 58
- konsonance nedokonalé – 36
- mezi c.f. a kontrapunktem nesmí vzniknout paralelní 5,8 ani skryté 1,5,8
- vyhýbáme se disonantním akordickým rozkladům, sekvencovitým postupům, nebo jednotvárným
návratům ke stejnému tónu
- křížení hlasů se nejen dovoluje, ale i doporučuje (v hlase se rozvine jeho melodická síla, která
se v sevřeném prostoru nemůže projevit), potom však návrat do původních poloh
- postupuje se protipohybem, rovným pohybem, stranným pohybem
formy: moteto - 3-4 hlasá skladba 15. století, 5-6 hlasá 16. stol,
- kratší text. úseky měly vždy odlišné hudební téma, které se imitačně provádělo ve všech hlasech
missa - v průběhu 15. století je zhudebňováno stále častěji celé ordinárium, (Kyrie, Gloria, credo..)
- uplatňovaly se nejrůznější techniky vedení hlasů – např. imitace
madrigal - itálie – umělečtější útvar, než Frottola 3-6 hlasů, užíván italskou šlechtou, text – milostný i
poučný, satirický
frottola - vícehlasá veršovaná píseň s milostnými texty
villanella
lanzonetta - vícehlasé písňové formy, jednoduché s výrazným rytmem