Nauka o slovní zásobě
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
NAUKA O SLOVNÍ ZÁSOBĚ (LEXIKOLOGIE)
(kvarta)
Lexikologie = souhrn všech slov určitého jazyka (spisovných
i nespisovných). Je zachycena ve slovnících. Přesný počet slov v češtině není znám, slovní zásoba se stále vyvíjí.
Slovo = skupina hlásek, popř. hláska sama, která nese určitý význam.
Jádro slovní zásoby = slova, která jsou v jazyce stálá, používají se v běžné komunikaci; jsou to stará slova, která jsou v jazyce od jeho vzniku, např. pojmenování rodinných vztahů, barev, času, činností.
Okraj slovní zásoby = slova, která používáme zřídka, popř. slova, která se rychle mění (např. módní slova, knižní výrazy, některé publicismy).
Nikdo nepoužívá všechna slova daného jazyka, každý má svou individuální slovní zásobu:
a) aktivní = slova, která běžně používáme při komunikaci (5 000-10 000).
b) pasivní = slova, která běžně nepoužíváme, ale rozumíme jim
(asi 40 000 slov), např. slova básnická, zastaralá, odborná.
VÝZNAM SLOV
Slova v jazyce mají dva základní významy – věcný a mluvnický.
Význam věcný (lexikální) vyjadřuje, co slovo označuje (1-6, 10).
Nese ho kořen slova. Příklad: hlemýžď = suchozemský plž s ulitou.
Význam mluvnický (gramatický) vyjadřuje mluvnické kategorie
ohebných slov a vztahy mezi slovy a větami. Nejčastěji ho vyjadřuje
koncovka. Např. houbě = 3. p., č. j., r. ž.
k = předložka se 3. pádem, vyjadřuje vztah mezi slovy leze k houbě.
SLOVA PLNOVÝZNAMOVÁ mají věcný význam, popř. i mluvnický význam (tři, který, škola, dobře, au).
SLOVA NEPLNOVÝZNAMOVÁ nemají věcný význam (však, k, že).
SLOVA JEDNOZNAČNÁ A MNOHOZNAČNÁ
Slova jednoznačná mají jen jeden věcný význam:
vlastní jména – Milena, Jaroměř
odborné názvy – sloveso, hydroxid sodný
zvukomalebná citoslovce – fuj, crr, frnk
běžná slova – květináč, lustr.
Slova mnohoznačná mají jeden význam základní a další (druhotné)
významy. Další významy vznikají přenesením základního významu
na jiné skutečnosti na základě metafory, metonymie či synekdochy.
stana 1
Metafora = přenášení významu na základě vnější podobnosti (tvar,
umístění, funkce, jednání):
hřeben na česání → hřeben hor (tvar)
hlava (horní část těla) → hlava válce, státu (místo)
kočičky (mláďata kočky) → plod jívy (podobnost)
hvězda (nebeské těleso) → populární osobnost (funkce – září)
Jidáš (biblická postava) → jidáš (jednání – zradí jako Jidáš).
Metonymie = přenášení významu na základě vnitřní souvislosti.
▪ přenesení názvu děje na osoby: vláda se sešla, hlídka
▪ přenesení názvu děje na výsledek: kování, stavba, pití
▪ přenesení názvu vlastnosti na nositele: sladkost (zákusek), zeleň (rostliny)
▪ označení věci místem, odkud pochází: vypil dvě plzně, koupil si ementál
(Emmental v CH), kašmír (látka podle indického státu Kašmír)