Popis obrazu

Čtvrtletní písemná práce

(Popis obrazu)

Obraz ve starém rámu

Bouře

Obraz málo známého umělce Dominika Pešla můžeme dobou vzniku i tématikou zařadit do období romantismu. Tomuto člověku vděčíme za bezchybné zpracování obrazu Bouře, který nám přináší pohled na rybáře a jeho nešťastný osud zakotvený v srdci bouře. Obraz je velice emočně založený a vybízí nás k přemýšlení. Obraz jsem si vybral, protože mě velice zaujal svou kompozicí a kombinuje typické prvky romantismu.

V popředí obrazu můžeme pozorovat trávu v podzimních barvách, která trpí pod proudy deště valícího se z oblohy. Kontrastem jsou jí staré a opuštěné rybářské předměty. Rybářská bárka se zubatou dírou v trupu se leskne všemi barvami hnědi. Hned vedle ní můžeme pozorovat rozbitý sud ležící na mechem porostlém kameni, který se vytrhává z fádnosti okolí a blyští se šedivými odlesky, jak na něj dopadají kapky vody. Zlomené veslo a roztrhaná rybářská síť se povalují na nedaleké pláži, na které si můžeme všimnout zajímavé kompozice barev, od žluté až po tmavě šedou a hnědou. Mezi částečky písku se tu a tam objeví nějaký ten kámen.

Centrem celého obrazu je muž, rybář. Sedí sám na rozbouřeném pobřeží, spravuje rybářskou síť a dívá se do dáli. Po celém vychrtlém těle mu stékají kapičky deště, je promočený, ale myslím si, že mu to nevadí. V jeho tváři se zračí naprosto jiný výraz. Je to výraz strašlivý, výraz dlouhodobého trpění a bídy. Oči, zasazené do propadlého obličeje, mohli být kdysi jiskřivé a šťastné, ale dnes se v nich zračí temnota. Vrásčitá a zjizvená tvář je orámována splihlými vlasy, které mužíkovi sahají až ke shrbeným ramenům. Jehla v ruce rybářově na sebe strhává pozornost svým neobyčejným třpytem. Skrývá totiž původ mužova neštěstí, jeho zhoubu. Paže, dříve svalnatá, dnes jen kůže a kost je zakončena něčím, co by měla být ruka. Namísto té však z rybářova zápěstí vyrůstá něco, co připomíná míč. Na jeho koncích raší světlé konečky, prsty, které však nepochybně velice dobře zvládají práci s jehlou. Postava však nevyniká jen svým výrazem a znetvořením, ale také hrou barev, kterou autor na ošacení vytvořil. Tmavě zelená vesta přechází plynule k roztrhaným modrým kalhotám, které jsou zakončeny splihlou černí rybářových obnošených bot.

Na místě, kde muž sedí, se povrch mírně zvedá. Tvoří bělavý útes odrážející přívaly deště. Tráva ustupuje a střídají ji šedavé kameny porostlé různobarevným mechem. Vedle tohoto místa se již plně zobrazuje divoká pláž posetá balvany různé velikosti a odstínů. Mělká zátočina je zde kontrastní vůči vodním rostlinám. Tmavě černá barva vody se bije s vleklými porosty chaluh, ostřic a řas hrajících všemi odstíny zelené, které vynikají ještě lépe za podpory prudkého lijáku.