Struktura a kompozice v próze

Struktura a kompozice v próze

• strukturu literárního díla tvoří všechny prostředky, které se na něm podílejí; základní z nich jsou: tematika

kompozice

jazyk

• tematiku tvoří soubor témat (někdy se užívá i pojmu námět díla), tématem rozumíme jev uvedený v díle

• kompozice je způsob zařazení a spojení témat

• umělecké jazykové prostředky představuje jazyk (ve své umělecké platnosti; kromě toho zde má jazyk i funkci běžně sdělovací)

• struktura – určitá suma jednotlivin, některé jednotky působí dynamicky v rámci dialektických vztahů (struktura určována právě vztahovostí, která ji dynamizuje)

• labilní, stále pohyblivá souhra sil

• tvoří ji vzájemné vztahy složek díla

• obsahuje konvergentní i divergentní prvky, je nerozložitelná (i když pracovně, pro účely analýzy díla ji rozložit můžeme)

Tematika

• mezi tématy může být vztah paralelnosti, nadřazenosti i podřazenosti (tj. hierarchie)

• rozlišujeme zejména následující typy témat (uvádíme na příkladech z knihy Babička Boženy Němcové):

• celkové téma – to je „nejvyšší“ téma díla; např. život na venkově během čtyř ročních období

• hlavní téma – téma ústřední; postava babičky

• vedlejší téma – drobnější téma; příběh Míly a Kristly, postava Barunky aj.

• motiv – nejdrobnější téma, tematický prvek již dále nerozložitelný; babiččin dukát, dárky pro děti při příjezdu apod.

• epizoda – větší tematický celek, který má víceméně samostatný charakter a s ostatními tématy je spjat volně; příběh Viktorky

• vložka – představuje vysloveně samostatný útvar vložený do díla; např. lidová písnička vložená do textu

• tematika má vůdčí postavení ve struktuře literárního díla, hlavními druhy témat jsou postavy, prostředí a děj;

• postava – téma člověka v díle; způsob, jímž je postava vytvořena, se nazývá charakteristika (vnější či vnitřní); témata, z nichž je postava vytvořena, jsou zejména zevnějšek, povaha, jednání, činy, vnitřní život

• prostředí – veškerý vnější svět, který obklopuje postavu a v němž se rozvíjí děj; je to jednak hmotné prostředí, jednak i psychický, sociální a ideová atmosféra; prostředí může být vykresleno zevrubně, náznakově nebo vůbec ne, může být reálné i vymyšlené apod.

• děj – změna stavu; mohou být děje přírodní, lidské nebo častěji kombinované

• nejdůležitějšími prostředky tematické výstavby jsou individualizace a typizace

Kompozice

• způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků se zřetelem k celkovému záměru a uměleckému smyslu

• v kategorii času se uplatňují především dva principy – chronologický (shoda s „přirozeným“ uspořádáním jevů) a retrospektivní (některé jevy jsou zobrazovány jakoby zpětným pohledem)

• místní souvislosti se uplatňují zejména v popisných partiích; motivy bývají rozkládány na místa, kde mohou nejlépe splnit svou charakterizační funkci