Dalimilova kronika

Název knížky: Dalimilova kronika

Autor: neznámý; odborníci se domnívají, že jím byl zřejmě český šlechtic se silným vlasteneckým cítěním, byl nadprůměrně vzdělaný, znal antické i středověké báje, historii a uměl německy i latinsky, čerpal především z Kosmovy kroniky

Žánr: veršovaná kronika

Místo a doba děje: minulost; 1. kapitola vypráví o postavení babylónské věže (dle biblického příběhu), poté od osídlení našeho území praotcem Čechem až po období vlády Jana Lucemburského, r. 1314.

Téma: reakce na rok 1310 – na český trůn usedl Jan Lucemburský („cizinec na českém trůně“); vlastenecký charakter - odpor proti Němcům, vyzvednutí národních mýtů a tradic

Obsah:

2. kapitola - O vzniku českého národa
Tato kapitola líčí vyhnání z domova a nalezení jiného. Protože bratr Čech se

dopustil vraždy, tak byl ze srbského kraje vyhnán. Jeho přátelům to nedalo a vydali se s ním hledat nový kraj. Po dlouhé a strastiplné cestě došli k jedné hoře, zde se usadili a dali jí jméno Říp. Protože je zde dovedl vůdce Čech, tak této zemi dali jméno Čechy. Všichni zde žili slušně a spořádaně.

4. kapitola - O Libušině proroctví
Libuše nebyla příliš nadšená z jejich rozhodnutí, ale taky jim ho nezakazovala. Že si nemají přát cizince, že by jim nedopřál volné chvíle. I když jim to dlouho vymlouvala, nakonec svolila. Pak dodala, že mají jít za jejím koněm, že to on je dovede k tomu pravému knížeti. U toho muže, u kterého se zastaví, ten bude jejich knížetem. Kůň se tedy vydal na cestu.

7. kapitola - O založení Prahy

Ještě se Přemysl ani neukázal, už Libuše strojila velkou svatbu. Jelikož to byl člověk chytrý, neváhali a zvolili ho ihned knížetem. Libuše pak předpověděla budoucnost Praze a radila, jak mají stavět město, u Vltavy pod Petřínem, jehož sláva bude veliká.

8. kapitola - O válce, kterou vedly dívky s muži

Když kněžna Libuše zemřela, začaly s o moc hádat kněžky. Moci chtěli se ženy chopit, muži jim to však chtěli marně překazit. Muži si mysleli, že je to jen hloupý rozmar, ale velice se spletli. Postavily pevný hrad Děvín a byly na něm jen ženy. Za kněžnu si zvolili Vlastu, která tvrdila, že jim ukážou jejich moc, že to nejsou jen křehké postavy.

Hlavní postavy: Velké množství postav: kněží, králové, císařové a jejich ženské protějšky, např. praotec Čech, Přemysl Oráč, Libuše, Ctirad,… a spoustu dalších postav. Jejich charakteristika vyplývá z jejich jednání.

Kompozice: veršovaná kronika, rýmovaný bezrozměrný verš, prostý vyprávěcí styl, jadrné výrazy, v popředí vlastní názor

Jazykové prostředky: psána prostým živým jazykem, mnohdy použit vtip a nadsázka, přirovnání, rčení, lidové výrazy, slovesa na konci verše („Rudolt po boji do Čech pojide, ale markrabie brandenburský do Čech přijide, chtě za královicě s ním boj vzieti.“), staročeština – skloňování a časování (např. vzít – vzieti, učinichu – učinit), archaismy (otdadiechu – odtáhnout, uzřiechu – uzřít, uvidět), historismy (vládyky, makrabie), užita přímá řeč (Bez přěstánie kříkáše: „Vrtněte sě na ně, hrdiny, spieše!“)