Anton Pavlovič Čechov - Povídky

Povídky - Chameleon, Vaňka, Tlustý a hubený, Úředníkova smrt, Nezdar

Autor: Čechov Anton Pavlovič (*29. 01. 1860 - †15. 07. 1904)

• ruský spisovatel, mistr realistické povídky, humoresky a novely, vynikající dramatik

• narodil se v kupecké rodině v Taganrogu

• vystudoval medicínu a poté několik let provozoval lékařskou praxi

• své první práce začal psát pod tlakem finančních nesnází, když byl po rozchodu rodičů nucen podporovat matku a sestru

• roku 1890 podnikl cestu na Sibiř a na Sachalin, aby na vlastní oči spatřil život trestanců, a mohl tak napsat obžalovací spis proti krutosti policejních metod - Ostrov Sachalin (1893-1895, Остров Сахалин)

• procestoval spoustu evropských zemí a také Rusko

• poslední roky života strávil v Jaltě na Krymu, kde se oženil se známou herečkou Olgou Knipperovou

• umírá po šestiletém neúspěšném léčení tuberkulózy v Badenweileru (Německo)

díla:

• lyrická dramata "Strýček Váňa; Tři sestry; Racek; Višňový sad"

• psychologické novely "Dáma s psíčkem; Pavilón č. 6; Černý mnich; Souboj; Step; Mužici; Dům s mezaninen"

• dramatické jednoaktovky "Labutí píseň; Medvěd; Svatba; Jubileum"

• celovečerní hry "Platonov; Ivanov"

• povídky o dětech "Vaňka; Ríša; Děti"

• anekdotické povídkové miniatury (tzv. short stories; raná tvorba, vycházely časopisecky) "Chameleon; Tlustý a hubený; Román s basou"

současníci: Otokar Březina, Oscar Wilde, Paul Verlain

Chameleon

Policejní inspektor Očumelov řeší problém, při kterém štěně kouslo zlatníka Chrjukina do prstu. Očumelov pátrá, čí je to pes, aby mohl dát majiteli pokutu. Když někdo vykřikne, že to je pes generála Žigalovo, obrátí se a začne hájit psa. Vtom však strážník řekne, že to není generálův pes a Očumelov opět změní své chování. Spatří generálova kuchaře a zeptá se ho, jestli to je generálův pes. Ten odpoví záporně, ale dodá, že patří generálovu bratru Vladimíru Ivanyči. Kuchař odvádí psa domů.

žánr: povídka (fraška)

místo a doba děje: tržnice v malém ruském městečku, 19. století

téma: Očumelovo neustálé menění názorů v závislosti na majitelovi psa.

hlavní postavy:

Očumelov – nezáleží mu na spravedlnosti, mění názory jen proto, aby z toho co nejvíc vytěžil, je podlízavý a sobecký

Chrjukin – nemilosrdný, nesoucitný, sobecký

jazykové prostředky: lidová řeč (potulná havěť)

Tento příběh mě velmi zaujal svým i dnes reálným obsahem.

Vaňka

Vaňka je devítiletý chlapec, který pochází z venkova, ale nyní žije v Moskvě, kde byl poslán do učení. Avšak je spíš využíván jako sluha v domácnosti. Musí tvrdě pracovat od rána do noci, dostává málo jídla a jedinou odměnou je jen bití a nadávky.

Vaňka se cítí nešťastný a osamělý. Jen ho využívají a nezaleží jim na jeho pocitech. Vzpomíná, jak ještě žil na venkově s dědečkem a i když to tam nebylo lehké, byl šťastný, protože ho tam měli rádi. Nejvíc zoufalý se cítí o Vánocích. Proto se odhodlá k napsání dopisu pro dědečka. Psaní prokládá vzpomínkami na život, kdy byl ještě s ním. Prosí, aby ho odvedl. Že se to tady nedá vydržet. Pln naděje vhazuje dopis do schránky. Byl sice naučen psát, ale nikdo mu neřekl, jak psát dopisy. Netuší, že musí napsat adresu. A netuší, že bez ní dopis nikdy nedojde a on je odsouzen na marné čekání na záchranu, která ale nepřijde.