Vypravování v mezilidské komunikaci a v literární tvorbě
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vypravování v mezilidské komunikaci a v literární tvorbě
útvar slohového postupu vyprávěcího
v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitků
v umělecké literatuře – základ epických děl
v publicistice – fejeton, reportáž, črta
v odborných pracích
podstata vypravování
děj, příběh vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představit
děj v průběhu, logické souvislosti nebo časové posloupnosti; událost skutečná nebo vymyšlená
důležitost zápletky (x dějový popis – bez zápletky)
jedinečná událost, ale typická pro určitou dobu, prostředí, lidi
vztahy časové a příčinnostní
požadavek názornosti a živosti vypravování
kompozice – vedle postupu vyprávěcího i postup popisný, charakterizační, úvahový i informační
vyprávěcí postup – události v pohybu, vývoji a čase; základní čas vypravování je čas minulý
možnosti:
vytváření postupné dějové linie (zachován časový sled dějů)
dodatečné podání dějové složky (např. v detektivce)
retrospektivní postup (zvl. vzpomínky) – vyprávění s rámcem (vychází se z konce událostí a pak se vyprávění vrací k začátku)
odbočení od základní dějové linie – retardační účinek (zpomaluje vypravování, zvyšuje napětí)
popisný postup
prostředí v souvislosti s událostmi
subjektivní popis (líčení) – lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, volný sled smyslového vnímání
dějový popis (bez zápletky), hromadění informací, výčet x statický popis (zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného objektu)
rychlost vnímání – využití vět jednočlenných jmenných
charakterizační postup
charakteristika postav, prostředí
výkladový postup
objasňuje vnitřní příčinné vztahy
řeč vypravěče a řeč postav
původně (v starší próze) – objektivnost vypravěče, subjektivnost jednajících postav
později (v novější próze) – subjektivizace vypravěče
řeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá; vnitřní monolog
jazyk vypravování – názorný a živý
všechny vrstvy národního jazyka, nespisovné prostředky použity náznakově, zvláště v přímé řeči; slova citově zabarvená; slova významově bohatá, zvláště slovesa (nositel děje)
syntax
maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba
dějové napětí
krátké, souřadně spojované věty
opakování spojek, zvláště souřadících, anebo bezespoječné věty
prézens historický při uvádění děje probíhajícího v minulosti
střídání přímé řeči postav
uvolnění dějového napětí – delší věty, složitější větná stavba
zvláštnosti větné vazby, zejména osamostatnělé větné členy, infinitivní konstrukce