Křest Svatého Vladimíra

Křest Svatého Vladimíra

(1854)

Karel Havlíček Borovský

(1821 – 1856)

Český básník, satira, novinář a politik Karel Havlíček se narodil v roce 1821 v obci Borová (dnešní Havlíčkova Borová) u Přibyslavi. Karel Havlíček se začal podepisovat podle místa narození – Karel Havlíček Borovský. V dubnu 1848 pracoval jako redaktor Národních novin a v červenci byl zvolen poslancem říšského sněmu. Byl ale více novinářem, než poslancem. Vzdal se poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění. V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Havlíček se však nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan. Pouze Palacký, Němcová, Trojan a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem. V té době mu lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Zemřel velmi brzy, v pětatřiceti letech.

Karel Havlíček Borovský je považován za zakladatele českého politického novinářství. Celý život bojoval proti absolutismu. Získal si velké sympatie českého lidu.

Jeho díla, která napsal: Obrazy z Rus, Církev, Král, Vlast, Múzy, Svět , Kapitola o kritice, Epištoly kutnohorské, Duch Národních novin, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra, Král Lávra

Autoři té doby

Druhý vrchol literatury národního obrození. Náznaky realismu

Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová

Celková charakteristika díla

Satirická básnická skladba, sepsaná na námět z Nestorova letopisu (ruská historická práce 12. století), ostře kritizuje absolutistický stát a církev. Svým charakterem a volbou vznosných zastupuje žánr travestie. Text je psán formou poezie, tzn. dělen do slok a veršů. Je zachováno poměrně pravidelné rýmování, verše jsou dynamické, jednoduché, krátké, a protože byl použit trochej, i přirozené a dobře čitelné. Samotná báseň je čistě epická, bez obrazných pojmenování a figur.

Děj se odehrává v carském Rusku přibližně na přelomu 9. a 10. století za vlády cara Vladimíra.

Postavy

Car Vladimír představuje krutého a omezeného despotu, který je schopen se vyvyšovat i nad samotného boha.

Bůh Perun vystupuje v roli poddaného služebníka vládnoucího režimu, autor mu dal zlidovělou podobu „pantatínka“. Prostřednictvím těchto dvou postav se proti sobě staví symbol křesťanství a pohanství.

Děj a Kompozice

Děj básně o deseti zpěvech je zasazen do ruského prostředí, zpracovává reálně podloženou látku mnicha Nestora obsaženou v nejstarší ruské kronice, Nestorově letopisu. Pojednává o knížeti Vladimírovi, který po přijetí křesťanství (řecké víry) a jeho násilném rozšiřování po celé zemi nařídil vhození sochy pohanského boha Peruna do Dněpru. V Havlíčkově humorném a zlidovělém podání car posílá drába k Perunovi s rozkazem, aby mu na jeho svátek zahřměl. Perun se vzbouří, stěžuje si na těžkou práci a za svou neposlušnost jej čeká soud. Poněvadž advokáti nemají na boha zákon, je Perun souzen vojenským tribunálem a následně utopen v řece Dněpr. V bezbožné zemi následně roste neposlušnost poddaných, církev postupně ztrácí svou moc a car je okolnostmi přinucen vypsat „konkurz“ na nového boha. Líčení jeho průběhu, v němž se nejrůznější církve a sekty předhánějí v prvenství, se děj rozsáhlého fragmentu uzavírá; „Bitva rozhodující mezi katolíky a Řeky. Křest. Konec. Veselost“. Autor nechtěl věrně zachytit historické události, ale aktualizací staré látky chtěl poukázat na nešvary absolutistické vlády a světskou moci církve, ne kariérismus, pokrytectví a vypočítavost. Na základě důvěrné znalosti poměrů v Rusku i Rakousku tak vyjádřil svůj odpor proti násilí vůbec. Zároveň se kriticky vyslovil i poti doposud idealizované myšlence slovanské vzájemnosti.