9. Stařec a moře - Ernest Hemingway

Stařec a moře – Ernest Hemingway

Charakteristika uměleckého textu

Literárněhistorický kontext

• Literární / obecně kulturní kontext

Zařazení autora do uměleckého směru:

ZTRACENÁ GENERACE

- skupina spisovatelů narozených kolem roku 1900

- spisovatelé zažili první světovou válku a zobrazovali ji ve svých dílech

- vyjadřují pocity vojáků po návratu z války

- pro autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter

- základní témata: zklamání a skepse, rozklad lidských a společenských hodnot, hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA

Historický kontext:

- Nová mapa Evropy po roce 1918 důsledkem 1. SV

- Vyhlášení samostatného Československa

- nové demokratické poměry

- hospodářská krize

- nástup komunismu, fašismu

- Mnichovská zrada

- Španělská občanská válka

Rysy:

- dosud nevídaná různorodost a roztříštěnost literatury (legionářská, demokratická, psychologická, socialisticko-realistická, imaginativní, venkovská, katolická, expresionistická)

- navázání na předválečné tendence

- narůstá obliba krátkých žánrů a zábavné literatury

- próza dominuje nad poezií

- nejednotné a složité dělení na skupiny či linie

Historický kontext:

- celosvětový válečný konflikt (napjaté diplomatické vztahy)

- zákopové války – na řece Sommě, u Verdunu (velké ztráty na životech)

- bleskové války

Opozice:

Státy Trojdohody – Velká Británie, Francie, Rusko

Centrální mocnosti – Rakousko-Uhersko, Německo

+ další země

1917:

- vstup USA do válka (ke straně Dohody)

- převrat bolševiků v Rusku (výstup z války)

1918 – příměří – zánik Rakouska-Uherska

Poválečná společnost:

- psychické nemoci / zranění, ztráta blízkých / morální šok (radikalizace myšlení – fašismus, komunismus)

Literární kontext:

SVĚTOVÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

- ve velké části reflektuje 1SV

- vznikají 2 proudy lit.: 1. Moderní (experimentální)

2. Realistický

I. MODERNÍ PROUD

- proud vědomí, ubývá dějovosti – nejsou žádné vedlejší dějové linie

- většinou jen 1 hl. postava

- experimentuje se s jazykem, není zde časová posloupnost

- popis vnitřních stavů v postavě

- často nějaký podtext – více významových rovin

- nepopisuje události, spíše upozorňuje na problémy

- Marcel Proust, James Joyce, Franz Kafka – Proces; Virginie Woolfová

II. REALISTICKÝ PROUD

- navazují na kritické realisty, dodržují tradiční umělecké schéma klasického románu s jistými odlišnostmi
- základem je dějová linie, logická časová posloupnost, ale zaměřují se na psychickou a citovou roli jedince, společenské vztahy v pozadí

- román řeka = jednotlivé příběhy se na sebe vrství