1. Rozmnožování a dedičnost
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Rozmnožování a dědičnost
NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ ORGANISMŮ
Platí pro
Jednobuněčné organismy
Nižší rostliny
Ojediněle nižší živočichové
- Nový jedinec vzniká z oddělené části rodičovského organismu - z buněk somatických -> doroste tedy do obvyklých rozměrů a organizace
- Organismus je zcela shodný s rodičem
- Opakovaným nepohlavním rozmnožováním lze získat množinu shodných jedinců = KLON
Způsoby:
U jednobuněčných organismů
Buněčné dělení -> mitóza
Pučení
U mnohobuněčných organismů
Pomocí výtrusů -> houbové spory
Vegetativními orgány -> rostlinné výhonky, oddenky, hlízy, cibule…
Schopnost regenerace
Řízkování -> rostliny
Fyziparie -> žahavci, hlísti
POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ ORGANISMŮ
- Dokonalejší organismy rostlinné i živočišné
- Specifické pohlavní orgány
- Vzniká jedinec vybaven souborem genů, který je kombinací 50% genů matky a 50% genů otce
- Zajištuje proměnlivost jedinců druhu
Rodozměna = metageneze - střídání generace pohlavní a nepohlavní
Buněčný cyklus -děje probíhající postupně v buňce od konce jednoho dělení do konce druhého dělení
Mitageny – látky vyvolávající buněčné dělení
Generační doba buňky - délka trvání buněčného cyklu – při nedostatku živin v prostředí se prodlužuje
Vývoj – gamety, zygota, zárodek
Gamety
Pohlavní buňky
Tvorba v pohlavních žlázách
Vyvíjejí se ze somatických buněk zárodečného epitelu
Zygota
Vzniká splynutím 2 gamet
Zárodek = embryo
Vzniká celou řadou mitotických dělení
Fáze:
G0
- V této fázi se nacházejí trvale zablokované buňky – gangliové (nervové)
G1
- Buňka roste
- Probíhá proteosyntéza
- hlavní kontrolní uzel
S = syntetická
- Zdvojuje se DNA
- Syntéza bílkovin pro stavbu chromozomů
G2
- Kratší fáze
M = mitóza
- Nejvýraznější změny
Fáze buněčného cyklu:
Interfáze = G1, S, G2 dochází k replikaci CH
4 fáze mitózy
Mitóza
- zajištuje, že obě dceřiné buňky budou mít přesné kopie všech chromozomů buňky mateřské = vznikají 2 rovnocenná dceřiná jádra, 2 diploidní buňky
Meióza
- Somatická buňka zárodečného epitelu se dělí bezprostředně 2x po sobě, přičemž se jen jednou zdvojují chromozomy
Zárodečný epitel = zvláštní tkáň v pohlavních žlázách
- obě dělení se překrývají
- vstupují 2n buňky -> vystupují 4 dceřiné buňky 1n – redukce počtu chromozomů na půlku
- v důsledku crossing-over dochází k rekombinaci CH
Fáze (jmenují se stejně jako u mitózy):
Profáze
- oproti profázi II je mnohem komplikovanější a dělí se na 5 stadií:
Leptotenní stadium - dochází ke spiralizaci vláken DNA a diferenciaci chromozómů.
Zygotenní stadium - homologické chromozomy (chromozomy jednoho páru) se přibližují k sobě a za pomoci speciální bílkoviny se spojují v tzv. bivalent nebo gemini.
Pachytenní stadium, kdy chromozomy dokončují spiralizaci a bivalenty jsou pozorovatelné jakožto tzv. tetrády (čtyřchromatidové komplexy). Nesesterské chromatidy se přitom proplétají a dochází ke vzniku chiazmat (uzlíků). V této fázi dochází k tzv. crossing-overu, kdy se rekombinují části homologických chromatid.
Diplotenní stadium, při kterém se uvolňují bílkovinné vazby mezi homologickými chromozomy a dochází k jejich postupnému oddalování. Vzniklé uzlíky mezi nehomologickými chromatidami jsou stále spojené.
Diakineze, během níž dochází k přeuspořádání a rozchodu homologických chromozomů. Chiazmata se posunují na konec chromatid kde zanikají (terminalizace chiazmat).