Střední Dalmácie - referát

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Chorvatský jazyk a literatura

Současné Chorvatsko

Střední Dalmácie

Eliška Nejedlá

424094

(referát)

2015

Střední Dalmácie

Základní Informace

Oblast Střední Dalmácie začíná pobřežím v okolí letoviska Rogoznica na severozápad a pokračuje až k významnému přístavu Ploče. Střední Dalmácie se rozprostírá převážně na Splitsko-dalmatské župě, jejímž centrem je Split. Žije zde přes 450 000 obyvatel, z nichž je přes 96 % Chorvatů. Národnostní menšiny tvoří Srby, Albánci, Bosňáci a další. Mezi důležitá města patří: Trogir, Kaštely, Solin, Stobreč, Split, Omiš, Makarská a Ploče. Kromě pobřeží zahrnuje nádherné ostrovy: Hvar, Brač, Šolta, Čiovo, Drvenik Veli, Drvenik Mali, Vis, Šćedro, Biševo, Pakleny a (Korčula). V této oblasti se mluví hlavně štokavským nářečím, ale na ostrovech a v některých městech (Trogir, Split) se mluví čakavským nářečím.

Bohatství Střední Dalmácie

Kulturní a historické bohatství starých měst, z nichž dvě jsou dokonce zapsána na listině světového kulturního dědictví organizace UNESCO (Trogir, Split). Starogradsko polje – Hvar – také zapsáno na listině světového kulturního dědictví organizace UNESCO

Historie

Prvními stálými obyvateli na tomto území, jež známe jménem, byli Ilyrové. Ti sem přišli ze střední Evropy někdy v letech 1200 – 1000 let př. n. l. Jméno Dalmácie je odvozeno od jednoho ze čtyř ilyrských kmenů – Dalmatů. V 5. - 4. stol. př. n. l. založili v regionu své osady Řekové. Ti se zde usadili především na ostrovech (Hvar, Vis). Římané se začali usazovat na pobřeží od roku 157 př. n. l. a svůj vliv rozšířili i na některé ostrovy. V 1. stol. př. n. l. se pak stala celé Dalmácie součástí římského impéria. Antického původu jsou například města Trogir a Split. V 7. stol. se zde objevují Avaři a Slované, mezi nimi a předkové dnešních Chorvatů. Kolem roku 1000 se v oblasti začali rozpínat Benátčané, ale po řadu století museli o území bojovat s uhersko-chorvatským královstvím. Od 15. - 17. stol. obyvatelstvo na pobřeží značně trpělo jak útoky Turků z pevniny, tak pirátskými nájezdy. V 18. stol. získalo dalmatské državy Rakousko, po bitvě u Slavkova je ale muselo předat Napoleonovi. V 19. stol. bylo toto území opět pod nadvládou Rakouska. Po 1. sv. v. se toto území stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od r. 1929 byla Dalmácie součástí Jugoslávie. Od 25. června 1991 je Dalmácie součástí samostatného Chorvatska.

Podnebí

Podnebí na ostrovech, na pobřeží a v jeho blízkosti je středomořské: léto je teplé a suché, zima mírná. Teplé podnebí ovlivňují tyto faktory: jižní proudění podél chorvatských břehů a ochranný vliv pohoří, rovnoběžně se táhnoucích s pobřežím. Podstatná číst srážek spadne v zimních měsících a sněží zde jen málo kdy. Kraj je bohatý na bujnou vegetaci a vysoký počet hodin slunečního svitu. Nikde jinde na Jadranu nesvítí slunce tak intenzivně jako právě v Dalmácii. Všudypřítomnou zeleň tvoří hlavně borovice, ale i další rostliny a dřeviny, které zde byly uměle vysazeny. Horské masivy Kozjak, Mosor a Biokovo poskytují pobřeží ochranu před studenými větry z vnitrozemí. Nachází se zde i výjimečné krasové jevy Modrého a Červeného jezera u městečka Imotski.