Filozofie- zkouška

1. Ontologie

- nauka o bytí (teorie bytí)

2. Gnozeologie

-věda zkoumající lidské poznání, jeho vznik, proces a předmět. Též filozofická disciplína zabývající se podstatou, zdroji a výsledky poznání a podmínkami jeho uchovávání a přenášení.

3. Filozofická antropologie

- je odvětvím filosofie a antropologie, která se táže po člověku a pokouší se o celostní výklad člověka. Snaží se propojit filosofický náhled na člověka a jeho vlastní zkušenost s poznatky různých věd.

4. Etika

- z řeckého ethos (mrav), teorie mravnosti; mravních norem

5. Filozofie dějin

- smysl dějinného vývoje

6. Kosmonogie

- užší součást kosmologie, nauka o původu světa, mytická vyprávění o vzniku a vývoji světa- přírodní filosofie. Souvisí s mythologií.

7. Kosmologie

-nauka o řádu světa jako celku, o jeho struktuře, vzniku a zákonitostech jeho vývoje. O vzniku vesmíru. Předstupeň skutečné ontologie

8. Arché a její typy u předsokratiků

- princip, pralátka, z ničeho nevznikla, ale je věčná, aktivní a obdařená samopohybem, mění se ve věci a zase zpět

- Mileťané hledali látku, z které všechno vzniklo:

Thales z Milletu – voda

Anaximandros – apeiron

Anamximenes – vzduch

9. Doxa a epistémé u Parmenida

- Epistémé – nekonečná cesta za poznáním podstaty

- Doxa – iluze

- Parmenidés – 3 způsoby myšlení, 1. je jsoucno a není nejsoucno 2. je jsoucno a je nejsoucno 3. není jsoucno a je nejsoucno

10. Atomismus

-filosofický směr, který chápe vesmír jako složený z nedělitelných (řecky a-tomos), neměnných a věčných částeček, které se pohybují v prázdnu. Atomismus vznikl ve Starověkém Řecku, patrně v 5. století př. n. l., jeho hlavními představiteli byli Leukippos a Démokritos.

11. Problém stálého a proměnlivého a předsokratiků

- 1. Parmenidas: "Myslet a být je totéž. Bytí je jediné, stálé a nehybné." . Podpořeno Zenonovými aporiemi.
2. Atomisté | Démokritos: "Pohyblivost a mnohost je základem světa. Atomy se neustále pohybují, shlukují se, aby vytvářely věci."

12. Peras X Apeiron

- 1. Peras - mez, hranice, základní forma pomíjivé a smyslové věci, je ohraničená; někde začíná i končí
2. Apeiron - beztvaré, neomezené a nekonečné (Homér - moře a země), absolutní počátek jsoucna z něhož se vydělují protiklady (teplo - zima, vlhké - suché) a z jejich sváru je svět měněn. (Anaximandros - božské)

13. Problém řádu

14. Logos

1. Hérakleitos: Společný řád vesmíru, který člověk myšlením jen odkrývá a poodhaluje. Vše se děje na základě tohoto logu; společný rozum, který se může postavit proti mýtu.
2. Sokratés: Staví logos na skutečném poznání
3. Platón: vidí úzké spojení Logu s matematikou, která je také neměnná, nezávisí na ničem
4. Stoici: sjednocující rozumový princip vesmíru (semínko)
5. Aristoteles: rozumná řeč, argument.