Mari Boine - esej

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Chorvatský jazyk a literatura

Jakub Večeřa

Mari Boine

Sámové

30. 10. 2015

UČO: 438772

Život

Mari Boine je významná umělkyně norsko-sámského původu. Narodila se v roce 1956 na severu Norska v oblasti, která je srdcem původního národa Sámů. Je považována za nejznámější představitelku sámské kultury a jednu z nejvýznamnějších osobností sámského původu vůbec. Mari Boine vyrůstala v době, kdy bylo těžké si sámskou identitu uvědomit, jelikož se ve školách učilo, že je kultura Sámů zapomenutá a nemá již žádnou cenu, sama tak zažila období diskriminace Sámů. Hudbě se začala věnovat v 16 letech a zpočátku se nechtěla živit jako umělkyně, zpěv brala pouze jako prostředek k uvědomění si svého vlastního původu. Vystudovala střední pedagogickou školu a na konci 70. let se svým zpěvem poprvé vystoupila na veřejnosti. Její první vystoupení vzbudilo vlnu rozruchu a odporu, zanedlouho se však stala významnou představitelkou tradic sámského národa a reprezentantkou sámské hudby. Proslavila se tím, že tradiční formu sámské hudby, tzv. joik, spojila s rockovými a jazzovými prvky. Díky hudebním nahrávkám Mari Boine hudba Sámů v 90. letech získala respekt po celém světě a svou tvorbou spustila velký zájem o kulturu laponského národa. V roce 1994 byla dokonce požádána, aby vystoupila na Zimních olympijských hrách v Lillehammeru, nabídku ovšem odmítla, jelikož ji považovala za pokus ukázat světu, že v Norsku nedochází k utlačování menšin.

Tvorba

Hudba této významné umělkyně spojuje již zmiňovaný joik nejen s rockem a jazzem, ale i s taneční elektronikou, křesťanskými chorály a básnictvím zrozeným ze zoufalství, hněvu a životní radosti. Podstatná je pro zpěvačku i improvizace a inspirace přírodou. Ve svém díle odráží skutečnost, že člověk je součástí přírody, a ne jejím vládcem. Svou tvorbou se řadí do kategorie „world-music“ a dlouhodobě spolupracuje s dalšími hudebníky, mezi které se řadí například peruánský umělec Carlos Zamata Quispe hrající na kytary charango a chillador nebo vzdušné flétny. Typickým prvkem v hudbě Mari Boine je totiž i užití nástrojů jiných kultur, sama používá africký buben djembé. Tím, že ve svém zpěvu navazuje na silnou duchovní složku kultury sámského národa, bývá označována jako šamanka.

Jedny z prvních děl zpěvačky tematicky vycházejí z protestů a utlačování a zapomenutých tradic. Zlom je zaznamenán díky její druhé desce s názvem Gula Gula (Naslouchej hlasům Pramatky) z roku 1989, ve které se přihlašuje k animistickému vidění světa, kdy je každá věc brána tak, že má duši. Mezi její další významná alba patří například Eallin z roku 1996, Idjagieđas (V rukou noci) z roku 2006 a další.

Svoji hudbu předvedla i v České republice – poprvé v roce 1996 v pražském Paláci Akropolis, podruhé v roce 2007.