Čarodějnice - esej

Čarodějnice

Pálení čarodějnic

Pálení čarodějnic byl původně lidový zvyk a svátek, odehrávající se v noci 30. dubna, někdy se této noci říká také Filipojakubská noc. Lidé věřili, že v tuto magickou noc se čarodějnice slétávají, ale také že se otevírají různé jeskyně a podzemní chodby plné pokladů. Dnes se lidé v tuto noc scházejí a zapalují ohně, aby přivítaly přicházející jaro.

Tento starodávný zvyk zapalování ohňů neměl pouze chránit obyvatele před zlými duchy, démony či čarodějnicemi ale měl také zajistit podlost a mladí. Popel z tohoto ohně měl mít zvláštní moc, proto se někdy rozsypaným popelem vodil dobytek, jindy se přes oheň skákalo, aby si daná osoba zachovala životní sílu. Tento svátek se také slaví v Německu, Skotsku, Irsku, Walesu, Švédsku, Finsku a Polsku.

Čarodějnictví

Čarodějnictví je známé v mnoha světových kulturách jako působení nějaké nadpřirozené síly, spojováno je především s ženským pohlavím. Někdy je čarodějnictví chápáno jako součást magie, ale často byly tyto praktiky spojovány více s intuicí než s učením. Čarodějnictví zůstalo nepochopeno a lidé se ho spíše obávali, jelikož je neuměli vysvětlit. I z tohoto důvodu docházelo, hlavně v ranně novověké Evropě, k pronásledování jejich stoupenců.

Historie

Antické Řecko mělo na čarodějnice dvojí pohled. Čarodějky byly krásné, mocné a laskavé na druhou stranu měly zlé úmysly, byly sexuálně nenasytné a ohrožovaly společenský řád. Už z této existuje záznam o ženě, která byla za svou magii upálena. Mezi slavné antické čarodějnice patřili thésalské čarodějnice, čarodějka Kirké či kolchidská princezna Medeia.

Naprosto negativní postoj měli vůči čarodějnictví Římané. Ještě před příchodem Krista byly v Římě ustanoveny zákony zakazující praktikovat magii a stoupenci byli pronásledováni. Císař Dioklecián nakonec ustanovil trest smrti upálením za užívání magie.

Vikingové měli také svou magii, kterou využívaly v noci hlavně ženy. Tato magie byla ale přijímána příznivě. Legendy mluví o ženách, které za noci sedlají zvířata (vlky, medvědy) či dřevěné hole a jezdí na nich na svá setkání.

Co se týče křesťanské Evropy, tak i zde je zaznamenáno několik případů o dopadení čarodějnic. Avšak až do 12. stol. literatura popisuje čarodějnice jako bonae feminae („dobré ženy“).

První představa o sletu čarodějnic pochází z 11. stol. Mluví se o ženách, uctívajících bohyni Dianu, opouštějící své tělo, aby mohly na noční setkání. I zde je od 13. stol. ustanoven trest smrtí upálením. Od 15. -18. stol. bylo vyvražděno mnoho stoupenců či domnělých stoupenců magie.

Zdroje

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pálení_čarodějnic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Čarodějnictví

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pálení_čarodějnic#/media/File:PaleniCarodejnic.jpg