13. Řízení třídy, formy vyučování

13. Strategie řízení třídy, organizace výuky. Organizační formy vyučování. Hromadná, skupinová a individualizovaná výuka. Kooperativní učení. Domácí příprava žáků na vyučování a domácí úkoly, individuální vzdělávání.

Organizace a řízení třídy

Organizace a řízení třídy (classroom management) bývají mnohdy (tradičně) spojovány s důrazem na disciplínu žáků a utvářením atmosféry, v níž panuje klid a řád. Organizace a řízení třídy mimo jiné zahrnuje následující činnosti:

· plánování a organizování výuky,

· stanovování jasných výukových pravidel a postupů,

· propojování mezi různými výukovými aktivitami,

· průběžné sledování a vyhodnocování práce žáků,

· zvládání drobných kázeňských prohřešků,

· vypořádávání se s nevhodným (resp. rušivým) chováním žáků.

Organizace a řízení třídy je jednou z klíčových charakteristik kvality výuky.

Co zakládá kvalitu výuky?

– Organizace a řízení třídy: využití času, přiměřené tempo, strukturovanost (Strukturovanost souvisí zejména s organizací učebního prostředí. Z pohledu učitele se jedná především o požadavek jednoznačného oddělení forem a fází výuky.)

– Zprostředkování cílů a obsahů: jasnost, strukturovanost, soudržnost

– Učební úlohy: kognitivní aktivizace

– Podpůrné učební klima: konstruktivní práce s chybou, adaptivita výukových postupů

Kvalitní výuka se vyznačuje plynulostí přechodu od jedné činnosti k druhé bez přerušení proudu výuky a ztráty pozornosti žáků. Plynulost výuky narušuje především, když se učitel nepřiměřeně soustředí na určitý prvek, například když příliš dlouho něco řeší s jednotlivcem, obzvláště pokud jde o věc nesouvisející s právě probíhající výukou.

INTERAKCE A KOMUNIKACE VE VÝUCE

Na základě rysu osobnosti učitele a učitelova pojetí výuky má každý učitel vytvořen svůj osobitý interakční styl. Interakční styl je relativně trvalá charakteristika učitele, který se v jednání a chování učitele vůči žákovi i třídě projevuje určitou pravidelností – opakuje se. Vypovídá o zvláštnostech osobnosti učitele, reprezentuje ho. Žáci tak mohou předvídat reakce učitele a připravit se na ně, případně je svou činností (záměrně) vyvolat. To pomáhá žákům orientovat se ve výuce – předvídat, co od nich učitel očekává. Vědí, že např. na konkrétní podnět od nich učitel očekává konkrétní reakci. (podrobněji viz Janíková, 2011, s. 16-19).

NONVERBÁLNÍ TECHNIKY ŘÍZENÍ TŘÍDY

Učitel v každé třídě neustále komunikuje s žáky prostřednictvím verbálních i neverbálních sdělení. Tato sdělení, ať již jsou vědomá či nevědomá, cílená či náhodná, kázeňským problémům brání, napomáhají, řídí je nebo je vyvolávají. Hlavní zdroje neverbálních sdělení jsou: