Pedagogika - stará 3
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Pedagogika
Základní rysy výchovy. Funkce výchovy v životě člověka a společnosti.
Pedagogika - její předmět, vznik, prameny, disciplíny a hraniční obory.
Význam pedagogického výzkumu a jeho metody.
Výchova a vzdělávání, pedagog a vychovávaný jedinec.
Cíle výchovy, jejich členění a vymezování.
Vývoj, přehled a aplikace pedagogických principů.
Dílo a sociálně pedagogický význam J. A. Komenského.
Vybrané pedagogické problémy 17. - 19. století (např. výchova gentlemana J. Locka, volná a přirozená výchova J. J. Rousseaua, koncepce výchovy J. F. Herbarta).
Vybrané pedagogické směry 20. století. Pedagogický reformismus. Školy pokusné a alternativní.
Hlavní představitelé novodobého českého pedagogického myšlení (G. A. Lindner, T. G. Masaryk, O. Chlup, V. Příhoda ad.).
České školství a jeho současné proměny.
Správa a samospráva školy i školství v ČR.
Vzdělávání, vzdělání, vyučování a učení. Proměny pohledů na vyučování a učení.
Cíle vyučování, obsah vyučování. Rámcový vzdělávací program.
Didaktické principy (zásady). Principy klasické; principy moderní didaktiky.
Pedagogická komunikace.
Slovní metody výuky.s
Názorné a pracovní metody výuky.
Moderní výukové strategie.
Hodnocení, klasifikace – cíl, principy, atmosféra, účel. Klasifikace a slovní hodnocení.
Základní jednotka výuky (vyučovací hodina, struktura, fáze, typy).
Diferenciace, individualizace a kooperace ve výuce; práce žáků ve skupinách.
Hodnoty a hodnotová orientace člověka jako součást jeho výchovy.
Mravní výchova žáků a studentů – cíle, proces a metody.
Problém kázně a svobody ve výchově. Autorita učitele a vychovatele.
Výchovné otázky v alternativním školství.
Pedagogická diagnostika žáka a školní třídy. Sebereflexe učitelova výchovného působení.
Poruchy chování žáků a možnosti jejich nápravy.
Projekt Zdravá škola – Škola podporující zdraví.
Podmínky a tendence v utváření vztahů mezi školou a rodinou, učitelem a rodiči žáků.
Koncepce globální výchovy. Výchova pro 21. století
1. Základní rysy výchovy. Funkce výchovy v životě člověka a společnosti.
Výchova: cílevědomé, záměrné, soustavné a organizované působení na člověka. Rozvíjení osobnosti (různé definice). Výchovou se snažíme o komplexní rozvoj jedince
Obecné rysy výchovy: mezi výchovou a společností je vždy hluboká vazba (každá výchova vždy byla determinována ideály své společnosti, její ekonomikou, jejím sociálně – politickým uspořádáním i její kulturou). Je hodnotově pozitivně zaměřená, výchova působí záměrně (x prostředí, které působí bezděčně). Výchova spolu s dědičností a prostředím ovlivňuje a rozvíjí jedince.
Základní rysy výchovy:
Výchova by měla být demokratická (rovnost šancí na vzdělání), humanistická (dílna lidskosti), univerzální (týká se každého a všude), pluralitní, globální + teritoriální + individuální, interkulturní, komplexní, permanentní (jde o celoživotní rozvíjení osobnosti) a spjatá se životem. Předpokládá propojit výchovu druhým jedincem (heteroedukaci) a sebevýchovu (autoedukaci), mnohostranná orientace (dříve jednostranná), snaží se: