Shrnutí římské právo

Úvod k pramenům římského práva

- prameny práva

• produkční - v jaké podobě bylo ŘP vydáváno - zákony, vyhlášky, usnesení senátu

• poznávací - v jaké podobě se informace o ŘP dochovali

- spousta pramenů není zachycena v psané podobě, ale ve spisech římských historiků, filozofická díla, básně, atd.

- římští encyklopedisté

- hmotné památky - římské nápisy, papírové nálezy

Doba království

- rok založení Říma 753 př.n.l.

- konec království vyhnáním krále Tarbiniuse Superba (510 př.n.l.)

- doba práva archaického - primitivní, formální, propojené s náboženskými představami

- jediným právním pramenem je obyčej (mores maiorum) - ius non scriptum - z generace na generaci - k jeho změnám není potřeba novelizace nebo hlasování, stačí že většina společnosti je přesvědčena o tom, že by se nějak chovat měli či naopak neměli

- nezbytné, aby existoval orgán, který by v případě pochybnosti řekl, jak určitý obyčej funguje -> král (rex) = hlavním a jediným vykladačem římského obyčeje, také ho doplňoval

- královy výroky -> královské zákony = leges regie - některé byly sepsány (vyryty do desek a vystaveny na fóru) - většina se nedochovala v původním znění, informace nalézáme v dílech pozdějších římských autorů -> kněží (pontifikus) Papirius - sepsal královské zákony (6. a 5. st. př.n.l.)

- obyčej byl hlavním pramenem práva i za římské republiky - trestní i ústavní oblast práva -> regulovány pozdějšími zákony, spíše jen doplnění a technické normy (počet úředníků, hlasování), ne zásadní zásahy do principů fungování

- obyčej je hlavním pramenem i v právu soukromém

- silné napětí mezi patricii (nejbohatší římské občany, pozemková šlechta) a plebeji (chudší, početnější, společensky méně významní) -> soudní spor mezi nimi -> o přijetí žaloby rozhodoval patricijský úředník; o tom, jak bude obyčejové pravidlo vykládáno rozhoduje kněz pontifik (patricij); patricijský soudce rozhoduje o tom čí tvrzení je správné a pravdivé

Zákon dvanácti desek

- od počátku římské existence snaha o sepsání obyčejů, kodifikace

- 10-členná komise pro sepsání římského obyčejového práva -> ne všechno, jen normy, které měly klíčový charakter nebo byly předmětem sporů

- lidové shromáždění normy schválilo

- r. 449 - další 10-členný sbor -> doplnění původního zápisu -> další 2 desky obyčejových pravidel

=> první zápis římského práva = ZÁKON DVANÁCTI DESEK

- bronzové desky po cca 50 letech zmizeli, ale platili dál, o jejich znění nebylo pochyb

- Cicero - učil se nazpaměť Zákon 12 desek

- pokrok v systému ŘP

- bylo třeba Zákon 12 desek vykládat - stručný zápis -> potíže

- Římané měli obrovskou úctu k tradici

- poznámky a komentáře k Zákonu 12 desek (2. st. n.l.) => zahrnuty do Digest v roce 533 (přípustná jako argumentační materiál, v Jihoafrické republice ještě dodnes) - překonal světový rekord platnosti všech norem