13. Mrštíkové Alois a Vilém - Maryša

Alois a Vilém Mrštíkovi - Maryša - 1894

Vávrová (Se hřmotem se probírá ve lžičníku a pak nese Vávrovi hrnek se lžičkou): Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý.

Vávra: Černý mně dej.

(Vávrová staví na stůl před něho hrnek.)

Vávra (Mlčky sedne a položí čepici na stůl, ochotně): Sladilas to?

Vávrová (Sejme cukr s police, přinese na stůl a mlčky přisune k němu.): Zapomněla sem. (Pak jde zas ke sporáku a sleduje stranou každý jeho pohyb.)

Vávra (Míchá lžičkou a srkne kávy.): Od koho je káva?

Vávrová: Od žida.

Vávra: A proč ne ze spolku? Vávrová: Měli zavříno. Vávra: Tahle je ztuchlá, nebo co. (Rychle pije.)

I. část

Zasazení výňatku do díla
Ke konci knihy, kdy Vávra pije otrávenou kávu

Téma a motiv

Téma: zobrazuje sociální rozdíly, úlohu peněz a sílu předsudků v tehdejším životě autoři chtěli ukázat sociální a majetkové rozdíly na venkově, sílu peněz v životě venkovského lidu, potlačení citu v touze po bohatství a nešvar doby – manželství pro peníze z donucení rodičů

Motivy: mezilidské vztahy, láska, peníze

Časoprostor: Říjen 1886 (třetí jednání je o 2 roky později), slovácká vesnice

Kompoziční výstavba

Hra je psána formou antické tragédie (5 částí – dějství, jednání): expozice (úvod) – seznámení s postavami a místem děje, kolize (zápletka) – rozvíjení děje, krize (vyvrcholení) – vyvrcholení zápletky, peripetie (obrat) – obrat ve vývoji děje, katastrofa (závěr) – ukončení děje. Chronologická kompozice - expozice nám předkládá základní situaci – Lízal a Vávra jednají o věno a zároveň se rekruti (i Francek) loučí - následuje zápletka – Maryša odmítá sňatek s Vávrou, hledá radu u babičky, promlouvá i s Vávrou, nakonec souhlasí, ale naznačuje, že to nebude bez následků - následuje krize, která ukazuje návrat Francka z vojny a jeho přemlouvání Maryše k odchodu z domu, spory o věno pokračují - v peripetii otec Lízal začíná Maryšu litovat, Francek ji láká do Brna, Vávra na Francka střílí. Maryša se rozhoduje k činu - katastrofou je pak Maryšino rozhodnutí, kdy otráví nemilovaného muže, Vávra umírá a Maryša se přiznává k činu

Literární druh a žánr

Druh: Drama

Žánr: realistická tragédie

II. část

Postavy:

Postavy z dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovány především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle. Lízal, stejně jako Vávra, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, když si uvědomí své chyby. Stejně tak Francek je sice odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení.

Maryša – mladá, citlivá, ale i vzdorovitá a tvrdohlavá dcera sedláka Lízala, která je donucena ke sňatku s mnohem starším vdovcem jenom proto, že je finančně zajištěn, sama nemá sílu vzepřít se rodičům ani opustit nemilovaného muže. Má na sobě krátkou, jednoduchou sukni z látky květovaného tureckého šátku a vyšívanou kordulku. Na hlavě vlasy spletené v cop, otočené věncem. Okolo krku ležatý krejzl a šnůrku červených korálek. Nohy má upjaté ve vysoké šněrovací botky a obuté v červené punčochy