1. PŘEDNÁŠKA S POZNÁMKAMA

Podnikové finance jsou jednou z podpůrných oblastí podniku. Úzce souvisejí se všemi ostatními oblastmi podniku. Souvislost spočívá zejména ve vzniku nákladů, výnosů, investic a peněžních toků v jednotlivých oblastech podniku při jeho fungování.

Podnikové finance jsou zároveň soustavou peněžních vztahů, do nichž podnik vstupuje při získávání finančních zdrojů, při jejich alokování a vázání v jednotlivých složkách majetku, při produktivním využívání majetku a při rozdělování dosažených výsledků.

Jak říká jeden z klasiků teorií firemních financí, S. C. Myers, tak „Administrativa podniku bývá organizačně spojována s podnikovými financemi. Důvodem je především zákonem stanovená závazná nutnost dokladování všech událostí podnikových financí pro účely daňového výkaznictví“.

Hlavním cílem podnikových financí je monitorování a řízení finanční situace podniku tak, aby bylo zajištěno plynulé fungování podniku spojené se ziskem a růstem hodnoty podniku.

Standardně jsou uváděny tři základní funkce podnikových financí, a to:

1. financování, tj. získávání peněz a kapitálu z různých zdrojů (zisková i nezisková organizace musí mít přehled z jakých zdrojů získává kapitál a peníze)

2. investování, tj. alokace peněz a kapitálu do různých forem nepeněžního majetku

3. dividendová politika, tj. rozdělování zisku. (týká se zejména ziskových organizacích, kolik dáme společníkům, kolik budeme přidělovat do fondů), u neziskových organizacích jde spíš o to dodržovat vyrovnaný rozpočet, aby zdroje pokrývaly výdaje,

4. alternativně lze identifikovat i funkci evidenční, která bývá považována spíše za funkci servisní a zahrnuje především evidenci, archivaci a následné zpracování dosažených výsledků finančního řízení podniku.

Základní funkce finančního řízení v podniku jsou realizovány při respektování následujících strategicky významných finančně orientovaných kriteriálních (účelových) funkcí:

• maximalizace tržní hodnoty podniku (spočívá v dalším časovém období by měl podnik zvyšovat svou tržní hodnotu, v zisk. Sektrou si to hlídají, v nezis. Sektoru mají problém uhlídat zdroje a nejsou o tom manažersky vzdělaní, tudíž můžou mít neadekvátní rozhodnutí a mají problém s hospodařením., nemají peníze na zaplacení odpovídajícího pracovníka se vzděláním.

• optimalizace podnikového rizika (změny, které souvisí s ekonomikou národní atd., jestli je fázi krize nebo růstu, další riziko – měnění devizového kurzu v příslušné měně, pokud nakupují ze zahraničí tak se jim to prodraží, pokud vyvážejí, je to výhodné – zvýší se tržby. Rizik je spousta a je třeba je optimalizovat.)

• respektování časového faktoru. (mnohá rozhodnutí mají dlouhodobý charakter a platí, že peníze které máme v současnosti mají větší hodnotu než peníze které dostaneme v budoucnosti, je třeba s tímto faktorem pracovat.)