Buňka

2 BUŇKA- ZÁKL.PRVEK ORGANIZACE ŽIVÝCH SOUSTAV

Buňka = základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů – vš. zákl. děje je schopna 1 buňka vykonávat

Probíhají v ní všechny děje, které jsou charakteristické jako základní projevy života(metabolismus, replikace, autoorganizace).

Nauka o buňce se nazývá buněčná biologie = cytologie a zabývá se tvary, strukturou a životními projevy buněk.

BUNĚČNÁ TEORIE

buněčná teorie = teorie vyslovená poprvé H. J. Schleidenem a T. Schwannem 1838 – 39 a téměř současně i J. E. Purkyněm:

“Všichni živočichové a rostliny sestávají z buněk a jejich produktů a růst a rozmnožování spočívá v podstatě na dělení buněk."

• jeden ze základních objevů biologie 19. století.

• základem je tedy skutečnost, že každá buňka pochází z buňky již existující

• všechny buňky tvořící tělo rostlin, hub i živočichů vznikly původně dělením jediné buňky

• při pohlavním rozmnožování splynutím samčí a samičí pohlavní buňky (gamety)  diploidní zygota – jejím mnohonásobným dělením (mitózami) vznikne celý organismus

• většina buněk vyšších rostlin a živočichů je tedy diploidních (nižší rostliny a bakterie – haploidní – diploidní stav jen krátce před splynutím pohlavních buněk)

Podle základního rozdělení rozeznáváme tři základní typy organismů - viry, prokaryota a eukaryota.

1) Prokaryotická buňka –

- řec. karyon = jádro, pro = nedokonalé

- bakterie + sinice

- nedokonalé jádro, menší a starší – 3,5 mld. let, jednoduchý metabolismus

2) Eukaryotická buňka –

- jádro dokonalé stavby oddělené od okolní hmoty jadernou membránou (blánou)

- složitější, větší, mladší – 1,5 mld. let

- vývoj – vznik z prokaryotické

- teorie o endosymbióze před 2 mld. lety

prokyryot. buňky pohltily menší aerobní prokyryota – ty se postupně přeměnily na mitochondrie

- druhá endosymbióza proběhla před 1,2 mld. let

některé eukaryotní buňky pohltily menší syntetizující prokaryota- ty se přeměnily na plastidy

STRUKTURA A ULTRASTRUKTURA

BUŇKA ŽIVOČICHŮ

- vždy eukaryotická

- v zásadě shodnou stavbu s eukaryotickou buňkou rostlinou

- liší se svou biochem. aktivitou – způsobem výživy

- typickým znakem – tvarová rozmanitost a tkáňová specializace

- nemají – buněčnou stěnu z celulózy, během diferenciace se nezvětšují; nemá vakuolu, plastidy

- zpravidla malé (do 20 μm)

- mívají 1 jádro (výjimka jaterní buňky a buňky chrupavek – 2,

nálevníci – 2 rozlišená jádra,

osteoklasty - až 100 jader,

červené krvinky – žádné)

BUŇKA ROSTLIN

- nemá lyzozóm a centriolu

- má – vakuolu – membránová organela

- b. může obsahovat i více menších vakuol ( rostou a splývají)

- ve vakuole je buněčná šťáva

- PRIMÁRNÍ METABOLISMUS (látky kt. jsou nezbytné pro život) na něj navazuje SEKUNDÁRNÍ METABOLISMUS (produkty a látky,kt. nejsou nezbytné)