Dmitrij Ivanovič Mendělejev - Referát
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Dmitrij Ivanovič Mendělejev
Ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev (8.2.1834 - 2.2.1907) formuloval periodickou tabulku prvků, která je jedním z nejdůležitějších zevšeobecnění chemie i celé vědy.
Narodil se v Toboľsku na Sibiři (nyní Tjumeňská oblast) jako čtrnácté a poslední dítě Ivana Pavloviče Mendělejeva, učitele ruské literatury, a Marie Dmitrijevny Kornilevové, která pocházela ze sibiřské obchodní rodiny. Roku 1850 se přihlásil na Fakultu fyziky a matematiky při Hlavním pedagogickém institutu v Saint Petersburgu, kde v roce 1855 promoval s oslnivým výsledkem. Po ukončení studií se v letech 1855-1856 zabýval vztahy mezi krystalovými soustavami a chemickým složením látek. Kromě teoretického výzkumu bylo jedním z jeho hlavních zájmů, použití vědy v průmyslu a ekonomii. Roku 1859-1860 pracoval na Heidelberské univerzitě, kde spolupracoval s Robertem V. Bunsenem. Roku 1860 zavedl Mendělejev pojem kritické teploty a v témže roce také navštívil první Mezinárodní chemický kongres v Karlsruhe, kde díky názorům na atomovou hmotnost přišel na základní myšlenku periodické tabulky.
O všeobecné přijetí periodické soustavy prvků se zasloužil i český chemik Bohuslav Brauner (1855-1935), Mendělejevův přítel a spolupracovník, jenž na přání autora doplnil obsáhlou kapitolu o vzácných prvcích do pozdějšího vydání proslulé Mendělejevovy knihy Základy chemie 1869.
Roku 1864-1866 zastával místo profesora chemie na Technologickém institutu v Saint Petersburgu a roku 1867-1890 působil taktéž jako profesor na Saint Petersburské univerzitě. Mendělejev se snažil nalézt nějaké vhodné texty pro své studenty, ale na žádné vyhovující studijní materiály nenarazil. Proto napsal své vlastní - Základy chemie, které vyšly v mnoha vydáních v různých jazycích. Myšlenky potřebné k napsání knihy vedly Mendělejeva k formulaci periodického zákona v březnu 1869. Periodický zákon řadil tenkrát známé prvky podle jejich atomové hmotnosti a také předpovídal existenci dalších chemických prvků.
Pro rozpory s vládnoucími kruhy musel Mendělejev, zastánce práv studentů, opustit roku 1890 univerzitu a nikdy se nestal členem Akademie. Všichni chemici však uznávali, že jeho dílo ovlivnilo vývoj všech odvětví akademie anorganické chemie a na důkaz své úcty mu společně věnovali pohár z kovu tehdy nejvzácnějšího - z hliníku. Mendělejev zasáhl svými výzkumy i do chemické technologie, fyziky, meteorologie i do dalších věd.
V následujících letech upravil Mendělejev svůj periodický zákon, který byl přijat se značným nadhledem. Až poté co Paul Emile Lecoq de Boisbaudran, Lars Fredrik Nilson a Clemens Winkler objevili prvky gallium(1875), skandium (1879) a germanium (1886), které Mendělejev předpověděl již v roce 1871 a pojmenoval je eka-aluminium (Ga), eka-bor (Sc) a eka-silicium (Ge), byl periodický zákon všeobecně přijat. Poté se Mendělejev stal slavným a obdržel řadu vyznamenání. Roku 1876 byl poslán ruskou vládou do Spojených států amerických, aby zde studoval zpracování ropy. Mendělejev mimo jiné pracoval na zkapalnění plynů, na rozpínavosti kapalin a na ruských měrových jednotkách. Taktéž se zabýval teorií roztoků, teorií anorganického původu ropy a chemií uhlí. Roku 1868 pomohl založit Ruskou chemickou společnost a roku 1906, pár měsíců před svou smrtí, bohužel nezískal Nobelovu cenu za chemii o pouhý jeden jediný hlas.