Koroze - Referát

Teorie koroze

Korozi lze charakterizovat jako znehodnocení materiálu reakcí s okolním prostředím. Reakce nebo děje, které jsou příčinou korozního poškozování materiálů jsou fyzikálně – chemické povahy. Výsledkem těchto samovolných reakcí je zhoršení původních vlastností, až do úplného znehodnocení materiálu.

Odolnost proti korozi

Opotřebení a zničení součástí nastává v praxi nejen vlivy mechanickými, ale i vlivy chemickými. Různá prostředí nebo chemické účinky některých kapalných a plynných látek způsobí porušení povrchu součástí. U kovů nazýváme tento jev koroze. Korozi musíme pečlivě sledovat a zkoumat, vždyť jenom zrezavěním ocelí se ztrácí téměř 2 % veškeré používané oceli ročně. Abychom se mohli korozi bránit, musíme především vědět, jak jí daný materiál podléhá. Toto zjištění je obtížné, protože koroze závisí nejen na druhu látky, jakosti povrchu, zpracování apod., ale i na mnoha vnějších vlivech (koncentraci, teplotě a pohybu korozního činidla apod.). Proto se snažíme při zkouškách v laboratořích napodobit co nejvěrněji skutečné provozní podmínky, nebo dokonce zkoušíme materiály ve skutečném provozním prostředí. Při korozních zkouškách v přírodě (dlouhodobé zkoušky) umisťujeme vzorky zkoušených materiálů přímo do provozních podmínek nebo do míst s nejnepříznivějšími podmínkami (např. naše námořní lodě, tropikalizační stanice apod.). Jindy tyto vzorky ponořujeme celé nebo zčásti do různých kapalin (říční voda, minerální voda). Dokonce zkoušíme materiál i uložením vzorků do různých druhů půdy. Materiál pro zařízení v chemickém průmyslu zkoušíme často pomocí vzorků přímo v pracovním prostředí.Korozní zkoušky v laboratoři (krátkodobé zkoušky) dávají přehled o odolnosti látek v chemicky působících kapalinách a plynech. Zkoušky probíhají buď v klidně stojící kapalině (plynu), nebo v proudící kapalině (plynu), nebo při opakovaném ponoru. I v laboratoři lze uměle připravit nepříznivé klimatické poměry (tzv. mikroklima) v zařízeních nazývaných klimatizační komory. Velikost koroze posuzujeme obvykle úbytkem kovu na hmotnosti v gramech na 1 cm2 plochy za určitý čas [g/cm2h]. Jinou formou koroze je opal - oxidace za vyšších teplot. Schopnost odolávat této oxidaci nazýváme žárovzdornost. Tuto vlastnost musí mít ty části strojů a zařízení, které musí dlouhodobě odolávat žáru (teplota zhruba nad 600 °C). Jsou to např. kotle, rošty, trubky aj. Žárovzdornosti se dosáhne tím, že do slitin se přidají některé prvky, jako hliník, chróm, křemík. Naproti tomu žáropevnost je vlastnost, kterou musí mít materiály, které budou dlouhodobě přenášet větší namáhání za vyšších teplot. Patří sem zejména materiály na ventily spalovacích motorů, lopatky parních turbín, součásti turbín tryskových letadel apod.