REDOXNÍ REAKCE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
OXIDAČNĚ-REDUKČNÍ (REDOX) REAKCE
jsou reakce, při kterých dochází k přenosu elektronů mezi reaktanty. Přitom se mění oxidační čísla některých atomů.
Příklad: Cu0 + 2 FeIIICl3 → CuIICl2 + 2 FeIICl2
I. OXIDACE a REDUKCE
Různé definice oxidace a redukce
OXIDACE REDUKCE
slučování s kyslíkem ztráta (odnímání) kyslíku
ztráta vodíku (dehydrogenace) slučování s vodíkem (hydrogenace)
ztráta elektronů příjem elektronů
zvyšování oxidačního čísla snižování oxidačního čísla
Všechna tvrzení jsou správná, první dvě se používají hlavně v organické chemii.
Nejobecnější platnost mají tyto definice:
Oxidace je chemická reakce, při které oxidovaná látka ztrácí elektrony, oxiduje se. Oxidační číslo prvku roste.
Příklad: FeII – 1e- → FeIII 2 Cl- - 2e- → Cl20 S-II – 8e- → SVI
Redukce je chemická reakce, při které redukovaná látka přijímá elektrony. Redukuje se. Oxidační číslo prvku klesá.
Příklad: SnIV + 2e- → SnII MnVII + 5e- → MnII Br20+ 2e- → 2 Br-
Oxidace a redukce jsou reakce, které probíhají vždy současně. Proto se nazývají oxidačně-redukční nebo krátce redox reakce. Počet elektronů uvolněných při oxidaci se musí rovnat počtu elektronů přijatých při redukci.
V soustavách, ve kterých probíhají redox reakce, se ustavuje redoxní rovnováha mezi oxidovanou a redukovanou formou látky. Každá z těchto dvojic, které se liší o jeden nebo více elektronů, se nazývá redoxní systém (Cu 2+/Cu0, Fe3+/Fe2+ atd.)
II. OXIDAČNÍ A REDUKČNÍ ČINIDLA
Oxidační činidlo je látka, která je schopna oxidovat jinou látku. Při reakci oxidační činidlo přijímá elektrony a samo se tedy redukuje. Oxidační činidlo je akceptor elektronů.
př. halogeny, O2, O3, KMnO4, K2Cr2O7, HNO3, H2SO4, HClO4,…
Redukční činidlo je látka, která je schopna redukovat jinou látku. Při reakci redukční činidlo odevzdává elektrony a samo se tedy oxiduje. Je to donor elektronů.
př. H2, C, CO, H2S, alkalické kovy, iontové hydridy (NaH, CaH2),…
Je-li prvek v maximálním oxidačním čísle, jeho sloučenina má pouze oxidační účinky, protože prvek se už nemůže dále oxidovat (ztrácet elektrony).
Je-li prvek v minimálním oxidačním čísle, jeho sloučenina má pouze redukční účinky, protože prvek se už nemůže dále redukovat (přijímat elektrony).
Je-li prvek ve středním (intermediárním) oxidačním čísle, může mít sloučenina účinky oxidační i redukční.
Příklad: Síra může mít ve svých sloučeninách tato oxidační čísla: S-II, SIV a SVI.
H2S-II se může jen oxidovat: S-II →S0 → SIV → SVI
H2SVIO4 se může jen redukovat: SVI → SIV → S0 → S-II
H2SIVO3 se může oxidovat i redukovat: S-II ← S0 ← SIV → SVI
III. REDOXNÍ ROVNICE
Pro úpravy redoxních rovnic (výpočet stechiometrických koeficientů) platí důležité pravidlo:
→ Počet elektronů uvolněných při oxidaci se musí rovnat počtu elektronů přijatých při redukci.