Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




03_listopad

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (216,4 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V Listopad 2019 Čtenářský deník č. 3 - Kuře melancholik Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V I) Bibliografické údaje Název:Kuře melancholik Autor: Josef Karel Šlejhar Vydavatel: nakladatelství Tribun Vydání: 1. vydání Verze: knižní verze II) Základní informace o autorovi Josef Karel Šlejhar se narodil 17. října 1864 ve Staré Pace (Královohradecký kraj) jako nejstarší dítě obchodníka s bavlnou Arnošta Šlejhara. Kvůli neshodám mezi rodiči byl vychováván babičkou (z matčiny strany). Roku 1881 dokončil studium na reálce v Pardubicích, poté studoval chemii na vysoké škole v Praze, avšak z důvodu nemoci studia zanechal. V roce 1892 se oženil s Johannou Nepomuckou se kterou měl sedm dětí, dospělosti se dožily pouze tři z nich. Po svatbě se Šlejharovi přestěhovali do Staré Paky. V roce 1893 uveřejnil Josef svoji první povídku s názvemSezima, která byla novopackými občany velice kritizována. Po tomto konfliktu se rodina usídlila na statku v Dolní Kalné. Špatné hospodaření a rozpory mezi manželi vedly k rozvodu (rok 1901) a Šlejharově odchodu ze statku. Po rozvodu až do své smrti působil Šlejhar jako učitel na obchodních školách v Hradci, Kolíně a Praze. V Praze se podruhé oženil, ale sňatek byl podle tehdejší legislativy považován za nepatný. Josef Karel Šlejhar zemřel v nemocnici na Královských Vinohradech 4. září 1914 na rakovinu žaludku. Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově. Pro Šlejharovo dílo je typický hluboký pesimismus. Postavy jsou vnějšími okolnostmi či lidskou zlobou tlačeny k tragickým konfliktů. Jediným východiskem je smrt. Nejčastějším motivem je život na vesnici, který je líčen v nejtemnějších barvách. Josef Karel Šlejhar publikoval některé své práce v časopisech jako například Světozor, Květy nebo Zlatá Praha. Dále psal romány např.Lípa aVraždění (oba byly inspirovány Šlejharovým pobytem v obci Dolní Kalná) a povídky (naturalismus) např.Kuře melancholik,Dojmy z přírody a společnosti, Z Prahy, Co život opomíjí. III) Děj Hlavní postavou knihy je malý chlapec (přesný věk a jméno nejsou uvedeny), kterému zemře matka. Dítě je ještě, tak malé, že si neuvědomuje, co smrt v lidském životě znamená (zvuk umíráčku se mu líbí, považuje za zábavné, když do domu přinesou rakev). Chlapcův otec svou ženu nikdy nemiloval (dokonce ji bil a byl na ni velice hrubý). Po smrti své první manželky si brzy najde novou – mladší příbuznou. Tato žena se nejprve snaží získat náklonost dítěte (stále ho hladí, laská), dítě ji ale odmítá. Chce být jen se služkou Katlou. Při svých toulkách po statku narazí chlapec na kuře, které je mále, neduživé a odstrkované ostatními zvířaty. Hraje si s ním a stanou se z nich „přátelé“ (kuře se ho nebojí a důvěřuje mu). Nová paní domu propustí všechny stávající zaměstnance a najme nové. Katla musí odejít a nahradí ji nová služka Pepka. Pepka je zlá, nemá chlapce ráda a chová se k němu velice špatně. Chlapec se začíná bát i svého otce, který o něj nejeví zájem. Macecha chlapce bije, týrá a svádí na něj veškeré nezdařené věci (i to za co nemůže). S pomocí služky Pepky udělají z chlapce ubožáka. Dítě je velice opuštěné, jediný, kdo mu zbývá je malé kuřátko. Rozhodne se tedy, že se něj řádně postará, a tak mu chce najít nové hnízdečko. Nenapadne ho nic lepšího, než jeho vlastní postýlka. Vezme si tedy kuřátko do postele, naneštěstí je odhalen a zase bit. Macecha má dojem, že dítě jen překáží, a tak ho nechá odstěhovat do kouta kuchyně. S dítětem se nikdo nebaví, dostává málo jídla, nosí to nejhorší oblečení a veškerý svůj čas tráví s kuřátkem. Chlapeček myslí na maminku, která ho milovala a chovala se k němu hezky. Dítě chřadne a vážně onemocní. Jeho zhoršený stav vzbuzuje v obyvatelích domu hnus, a tak je přestěhován na slámu, kde má zemřít. Do domu je přenesen pouze, když přichází lékař, aby potvrdil, že jeho dny jsou sečteny. Chlapcovo kuře prchá před krutou paní domu a sloužícími. Najde chlapce a přitulí se k němu. Dítě vzápětí „odchází“ za maminkou. V) Charakterizace postav Chlapec – neznáme věk ani jméno, bezbranný, citlivý, zemře mu matka Kuře – jediný přítel chlapce (paralela), zaostalé, malé a neduživé, ostatní ho odstrkují Matka – chlapce měla ráda, těžce nemocná, smrt na začátku knihy Otec – krutý, první ženu byl, dítě je mu lhostejné Macecha – sobecká, falešná, krutá, omotá si manžela kolem prstu Katla – původní služka, hodná, měla chlapce ráda Pepka – nová služka, zrzavá, zlá, nemá chlapce ráda, pravá ruka macechy V) Kompozice knihy Doba a místo: venkovské prostředí. 19. století Jedná se o naturalistickou novelu (naturalistické prvky: pesimismus, užití kontrastů, popisy fyzických stavů dítěte a kuřete, stavění lidského tvora a zvířete na stejnou rovin, autor klade velký důraz a detailní popsání prostředí). Příběh je založen na paralele mezi trpícím dítětem a kuřetem – mají stejný osud, jsou odstrkováni, není o ně postaráno. Vyskytuje se také velké množství kontrastů. (láska matky X nenávist macechy; krásný jarní den X smutek, zvuk umíráčku, pohřeb; smrt matky X narození kuřte (oboje ve stejný den) Příběh je psán v er- formě, a má chronologickou výstavbu (objevují se retrospektivní prvky, když chlapec vzpomíná na svou milující matku). Jazyk povídky je zastaralý (archaismy:rokotivý hlas) a místy komplikovaný. Kniha je psána převážně spisovně, místy se objevuje nářečí a slangová mluva (hovorový jazyk). Autor používá velké množství přechodníků (vyběhavše, našvitořivše), metafor(z života vystouplá maminka), oxymoronů(umíráček zněl tak mile a tak radostně),personifikací (slunce vystoupalo)a přirovnání (studená jako led). V lyrických pasážích se objevuje i nadsázka a ironie. Dále se objevuje obrácený slovosled, rozvitá souvětí a nedokončené výpovědi (apoziopeze). Autor se zaměřuje na citovou rovinu čtenáře, a tak často používá řečnické otázky (nabádá čtenáře k zamyšlení nad životem dítěte). Tato povídka je někdy řazena mezi tzv. dětské romány - často je zde nabízen pohled očima dítěte. Na čtenáře je to roz

Témata, do kterých materiál patří