Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




06_únor

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (268,32 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V Únor 2020 Čtenářský deník č. 6 - Cizinec Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V I) Bibliografické údaje Název:Cizinec Autor: Albert Camus Vydavatel: nakladatelství Garamond Vydání: 2. vydání Verze: knižní verze II) Základní informace o autorovi Albert Camus se narodil 7. listopadu 1913 v Alžírsku. Pocházel s francouzsko-španělské rodiny. Po otcově smrti v bojích na Marně (1. světová válka) vyrůstal v chudinské čtvrti. Albertova matka pracovala jako služka a výchovu dětí přenechala jejich babičce. Alberta významně ovlivnil jeho strýc Gustave Acault, u kterého trávil spoustu času. Strýček byl anarchista a zároveň voltairián, byl členem zednářské lóže. Pomáhal Albertovi se zajištěním jeho potřeb a nechal mu k dispozici i svou bohatou knihovnu. Díky stipendiu mohl Albert navštěvovat Mustafovo gymnázium v Alžíru, zde se rozvinul jeho zájem o literaturu a filozofii. Kvůli onemocnění tuberkulózou musel svá studia přerušit a úspěšně je dokončil až v roce 1936. V roce 1934 vstoupil Camus do komunistické strany, ale po roce ji opustil pro názorové neshody. Po vystoupení ze strany se stal šéfredaktorem novin Republikánské Alžírsko, které byly orgánem alžírské Lidové fronty. Jeho novinářská činnost se nelíbila alžírské generální vládě, která noviny zakázala a roku 1940 byl Camus vyhoštěn z Alžíru. Odjel tedy do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí. Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku. Byl jejím velkým kritikem. Roku 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. O tři roky později, tedy 4. ledna 1960 zemřel při autonehodě. Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často také nalezneme téma strachu ze samoty. Jeho díla reagují na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života. Často rozvíjí „filozofii absurdna“: Tradiční hodnoty ztratily smysly – život člověka by se proto měl vyvíjet na základě „zbožnosti bez Boha“, odpovědnosti jedince za svou existenci a mezilidské solidarity vyvěrající ze společné revolty proti absurditě. Camus je považován za jednoho z čelných představitelů existencialismu, ale sám takovéto označení odmítal. Mezi další Camusova beletristická díla patří: Mor (1947), Pád (1956), Exil a království (1957). Napsal také několik divadelních her: Caligula (1944), Nedorozumění (1944), Spravedliví (1949). Camus také napsal velké množství esejí, většina je filozoficky laděna, např. Mýtus o Sisyfovi (1942) nebo Člověk revoltující (1951). III) Děj Děj knihy se odehrává v Alžírsku. Příběh začíná odjezdem hlavního hrdiny – pana Mersaulta (křestní jméno není uvedeno) – do útulku pro staré lidi na pohřeb své matky. Útulek se nachází ve městě Marengo, které je vzdálené asi dvě hodiny od domova pana Mersaulta. Krátce po příjezdu hovoří hlavní hrdina s ředitelem a také se správcem útulku. Celou noc stráví bděním u rakve společně s matčinými známými. Následující den je velice skromný pohřeb. Účastní se ho pouze Mersault, ředitel a správce ústavu, zdravotní sestra a také nejbližší přítel zesnulé – pan Thomas Peréz. Během celého pobytu v Marengu neprojeví Mersault téměř žádné emoce. Svou matku měl rád, ale smrt bere jako věc, která musí přijít. Jediné, co Mersaultovi vadí je nesnesitelné horko (často se objevují popisy pálícího slunce a potu). Po návratu domů naváže kontakt s Marií, svojí bývalou kolegyní. Jdou si společně zaplavat, do kina a nakonec ji Merasault pozve k sobě domů. Po čase spolu začnou chodit. Meursault se také brzy spřátelí se svým sousedem Raymondem, který je známý jako ochránce nevěstek, ačkoli všude tvrdí, že se živí jako skladník. Raymond se svému novému příteli svěří, jak surově zmlátil svou vydržovanou přítelkyni Maurku, když zjistil, že nechala zastavit své dva náramky, o kterých neměl ani tušení. Raymond se touží své proradné přítelkyni pomstít ještě více, a proto poprosí Mersaulta, aby společně napsali dopis, který by ji vylákal k němu do bytu. Plán zní tak, že s ní Raymond stráví noc a okamžitě poté jí vyhodí ze svého bytu. A tak se také později stane, ale Raymond ženu ještě k tomu opět pořádně seřeže. K této události je dokonce přivolán strážník a Meursault pak svědčí ve prospěch svého kamaráda, že mu žena zahýbala. Po této události má na Raymonda spadeno skupinka Arabů (jeden ze členů je bratrem dívky), ten se jim snaží, co nejvíce vyhýbat. O víkendu pozve Raymond svého přítele i jeho dívku k moři na chatu svého známého Massona. Ráno, během cesty autobusem, si všimnou již známé skupinky Arabů. Setkají se s nimi až dopoledne během procházky k moři. Strhne se rvačka a Raymond je zraněn (nejedná se o nic vážného). Masson ho odvede zpět do chaty a ošetří ho. Mezitím se jde Mersault znovu projít, Raymond mu dá pistoli, kdyby bylo potřeba se bránit. Je horko a Mersault dostává úpal. Narazí na skalisko, do jehož stínu se chce ukrýt. Bohužel zde potká i jednoho z Arabů, Arab zablýskne nožem a Mersault na něj vystřelí. Do bezvládného těla vypálí ještě další čtyři rány. Mersault je zatčen. Čtenář se dozvídá o jeho vězeňskému životě a výsleších, které jsou s ním vedeny. Ve vězení Meursault žije hlavně ze vzpomínek, kdy dojde k závěru, že i kdyby člověk na svobodě strávil pouze jediný den, může ze vzpomínek na něj přečkat třeba i sto let ve vězení. Celých jedenáct měsíců trvá vyšetřování, než dojde k přelíčení. Marie ho chodí celou dobu navštěvovat a věří, že vše dobře dopadne. Do obžalovaného se opírají novináři, veřejnost touží po smrti vraha. Vypovídají skoro všichni lidé, kteří se kdy s Mersaultem setkali (Célest-majitel restaurace, kterou navštěvoval, Marie, Raymond, ředitel a správce ústavu v Marengu). Vlastně je souzen celý jeho život. Nechápe absurdní svět, ve kterém člověka hodnotí jen z vnějšku, a ne podle vnitřních pohnutek. Všichni jej označují za bezcitného, protože neplakal na matčině pohřbu, potom hned šel s dívkou do kina a j

Témata, do kterých materiál patří