12.satira a její vývoj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
12) Humor a satira v literatuře
Satira je označení pro umělecký, zejména literární žánr, využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů. Využívá se zejména v aforismech, epigramech, parodiích, pamfletech, komediích a fraškách.
Satiru např.: používá Zuzana Bubílková ve svém pořadu Politické harašení, kde ironií zkomičťuje politiky a uvádí na pravou míru jejich chování. Známé jsou také Americké pořady Simpsonovi a South Park.
Satira -kritika humorem a nadsázkou
přesněji : odsuzuje záporné jevy ve společnosti, lidské slabosti, špatné vlastnosti, vládu, panstvo, odsuzuje a kritizuje výsměchem, ironií, vtipem, sarkasmem, zesměšňuje je
Ironie - výsměch užitím pravého opaku
posměšné užití slov, která vyjadřují opak toho, co se míní
Humor - má pobavit, rozesmát, ne zraňovat či tvrdě kritizovat, dílo psané úsměvnou formou, s vtipem
Epigramy- krátká, satiricky vyhrocená báseň, jejíž poslední verš či dvojverší představuje významový vrchol
neboli pointu
Satira od středověku po současnost
14. století
Mastičkář - velikonoční hra ( z latinské obřadní hry ) Líčí najímání sluhů mastičkáře, vychvalování mastí na trhu. Promlouvají tu obyčejní lidé, lidový jazyk, jadrný humor.
Hradecký rukopis - 11 skladeb, např.:
Satiry o řemeslnících a konšelích - ( 7 satir o nepoctivosti v některých povoláních , napadá ševce, řezníky, kováře, sladovníky,…)
Desatero kázánie božie - jak lidé hřeší proti desateru, páni líčeni jako trubci, žijí z cizí práce – hrozba: včely trubce nakonec vypudí a to by se mohlo stát i pánům
Podkoní a žák - v hostinci spor panského sluhy a studenta o to, čí stav je lepší, vycházejí tak na povrch nedostatky obou – oba k smíchu i k pláči. Celý příběh končí rvačkou, v té chvíly autor odchází, nevíme, kdo vyhrál.
17. století = baroko
lidová a politická slovesnost výrazná ve dvou žánrech :
interludia = krátké frašky vkládané původně do vážné hry, později se osamostatnila
kramářské písně
19. století
Karel Havlíček Borovský ( 1821 – 1856 )
svou satirou útočí hlavně:
na rakouskou policii, soudy, vládu
na zpátečnictví
na absolutismus a jeho opory ( např. byrokracii, církev,…)
zabýval se činností novinářskou (Pražské noviny- Česká včela, Národní noviny- Šotek,
Slovan ) – zde uveřejňuje povídky, epigramy i politické názory – nepříjemnosti s cenzurou
- jeho díla mohla vyjít až posmrtně :
Dílo
Tyrolské elegie - líčí své násilné převezení do vyhnanství v Brixenu
- hlavním smyslem : vyjádřit opovržení vládě ( humornou, vtipnou,satirickou
formou )boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou
- zatýkání jako ironický vtip (,,přátelský čin Bachův“) x projev zvůle
Píše, že Bach se bál o jeho zdraví a poslal ho na pobit do Brixenu. (ironie)