18.Anarchističtí buřiči

18) Anarchističtí buřiči

Anarchističtí buřiči, „básníci života a vzdoru“, je označení pro skupinu mladé generace českých spisovatelů, která začala tvořit na přelomu 19. a 20. století.

Společné znaky

Tvorba jejích představitelů byla výrazně ovlivněna myšlenkami anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu), antimilitarismu (odmítání války) a vitalismu (oslava života a přírody).

Propagovali přirozenou lásku, sexualita přestala být tabu, kritizovali tradiční manželství.

Byli silně ovlivněni filozofií Friedrichem Nietzschem a Maximem Gorkým. Někteří byli součástí hnutí Omladina. Všichni však působili na pozadí mladočechů a vedli bohémský život, měli tulácký přístup k životu.

Z hlediska uměleckého vývoje navazovali na Macharovu satirickou notu realistického ztvárnění skutečnosti, Sovův impresionismus a Březinovu symboliku a metaforiku. V jejich díle se objevují anarchistické, dekadentní prvky, satanismus, vitalismus.

V poezii používali hovorové i slangové prvky, zbavovali se nejednoznačnosti výpovědi příklonem k přirozenosti mluvy.

Představitelé

• Viktor Dyk

• František Gellner

• Fráňa Šrámek

• Karel Toman

• Stanislav Kostka Neumann (u něho se často setkávali)

• Petr Bezruč

Viktor Dyk

Viktor Dyk (1877 Pšovka u Mělníka – 1931 Lopud) byl významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů.

Život

Navštěvoval gymnázium, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek. Poté vystudoval Právnickou fakultu Karlovy Univerzity. Po celý život však působil jako novinář a spisovatel.

Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír. V letech 1910–1914 redigoval také časopis Samostatnost.

Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti (1916–1917) ve Vídni. Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů.

Dyk se stal členem „Státoprávně pokrokové strany“ a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním okrese do Říšské rady. Roku 1918 se podílel na založení „Československé národní demokracie“, za niž potom působil jako poslanec v Národního shromáždění a od roku 1925 jako senátor.

Viktor Dyk byl orientován pravicově a stal se mluvčím českého nacionalismu. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především její tvůrce T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Příležitostně psal do časopisu Vlajka. V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou.

Zemřel na srdeční mrtvici při koupání se v Jaderském moři v blízkosti jugoslávského ostrova Lopud. V této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak moře ze sbírky Devátá vlna.

Památník Viktora Dyka v Mělníku