ČJ-Krysař -rozbor

Krysař

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (Česká lit. v letech 1900-1914)

• politická situace

• napjatá politická situace – antisemitismus, hilsneriáda

• nelibost k sílícímu připoutání k Rakousku-Uhersku

• Dyk spoluzakladatelem pravicové strany národně demokratické, po vzniku ČSR jejím poslancem a později senátorem

• základní principy fungování společnosti (každodenní život)

• sbližování české a evropské kultury

• česká věda dosáhla mezinárodní úrovně – symbolem úspěchu české vzdělanosti – vydání posledního dílu Ottova slovníku naučného (cca přes 30 dílů)

• technické novinky (automobil, 1907 první české kino)

• kontext dalších druhů umění

- malířství – kubismus, jednoduché geometrické tvary

- sochařství – kubismus

- architektura – novobaroko – Divadlo Antonína Dvořáka (Ostrava); secese – Obecní dům

- hudba – Leoš Janáček, Josef Suk

• literatura

• žádný výrazný přelom – veškeré změny v 90. letech

  • impresionismus, symbolismus

  • nová generace – Česká moderna – spory se starší generací (zejména o výnamu díla Vítězslava Hálka)

  • manifest České moderny (Josef Svatopluk Machar, František Xaver Šalda) – právo umělce na svobodu

  • založení časopisu Moderní revue – dekadentně a symbolisticky orientovaný

• velké úsilí věnováno překladům – hlavěně francouzšina, ruština, severské země

• do básnického jazyka pronikání hovorového jazyka a vulgarismů

• poezie ovlivněná anarchismem (boj proti všem – systémům, pravidlům…)

• nová generace básníků – “Generace buřičů” – odpor k měšťácké společnosti a jejímu pokrytectví (Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk – silné rozčarování ze střetu ideálů s neutěšenou skutečností, Stanislav Kostka Neumann, Petr Bezruč, František Gellner)

→ později se pesimismu zbavují (Dyk – upíná se k národu jako k největší hodnotě)

• další autoři

• Fráňa Šrámek – Života bído, přec tě mám rád (básnická sbírka – životní únava a skepse vs radost ze života) Modrý a rudý, Stříbrný vítr (dospívání), Léto (impresionistické drama), Splav (milostný cit k ženě, silná erotičnost)

• Karel Toman – Měsíce

• Stanislav Kostka Neumann – Nové zpěvy (civilismus = civilizační poezie), Kniha lesů, vod a strání

• Petr Bezruč – Slezské písně (Červený květ, Jen jedenkrát, Kantor Halfar, Maryčka Magdónova)

• František Gellner – Po nás ať přijde potopa (pesimismus, pocit marnosti)

VIKTOR DYK (1877-1931)

• narozen v rodině správce mělnického panství

• gymnázium – ovlivněn svým dějepisářem Aloiem Jiráskem

• začal studovat práva → opustil a začal se plně věnovat literatuře

• četl a překládal prokleté básníky (Charlese Baudelaire, Tristana Corbiera, Paula Verlaina) – odpovídali jeho tehdejším postojům

• redaktor Lumíru a listu Samozdat

• spolupráce s Vinohradským divadlem

• za 1. sv. v. – kvůli svým postojům vyšetřován, půl roku vězněn (podezření z velezrady)

• próza, poezie i drama

• v dílech zobrazuje rozpor mezi ideálem a skutečností – v rovině osobní (např. vědomí existence smrti) i společenské (vnímání národnostního útlaku a společenské pasivity)

• téma prvních básnických sbírek – vzpoura proti tíživé skutečnosti (např. sbírka Buřiči)

• tvrdá kritika české národní povahy pro její poddajnost (sbírka Satiry a sarkasmy, román Konec Hackenschmidův)

• dospívá k poznání, že ideál je nutno prosazovat i v nepříznivých poměrech (→ vrcholná díla – novela Krysař, báseň Giuseppe Moro, drama Zmoudření Dona Quijota)

• smyslem Dykova života se stala láska k národu → obavy o jeho osud – Válečná tetralogie

• vrchol poezie – Devátá vlna (Sympolická – říká se, že devátá vlna je největší, nejnebezpečnější, zabíjí. Zemřel v moři na zástavu srdce.) – verš záměrně nemelodický, suchý, bez metafor, založený na ostrých pointách (stejně jako Jan Neruda či Svatopluk Machar)

• Milá sedmi loupežníků – romanticky laděné, láska, prvky lidových balad (refrén, pravidelnost veršů)