Edgar Allan Poe

Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo

Představení knihy:

• povídka s hororovým námětem

• próza

• nečekaná pointa

Forma:

• příběh je psaný ich formou

• jedná se o retrospektivní příběh

Jazykové prostředky:

• autor používá bohatou slovní zásobu

• sugestivní příběh plný dějového napětí

• vypravování s typickým průběhem: uvedení do děje, dějová zápletka, gradace děje,

• kolize, nečekaná pointa

Obsah:

• Povídka začíná v soudní síni, kde je hlavní hrdina souzen za blíže neurčený čin. Soud se rozhodl pro smrt. Zprvu se povídka zaobírá myšlenkami odsouzeného, jeho pocity a popisuje jeho poslední touhy a naděje. Poté upadá do mdlob. Probouzí se ve vlhku a na tvrdé zemi. Představuje si, kde se nachází a zároveň se bojí otevřít oči před strachem z temnoty a tmy. Nebojí se, že spatří něco hrůzného, má strach, že nespatří nic. Pak otevírá oči. Jeho obavy se naplňují, kolem sebe nevidí nic než tmu. Zoufale leží na zemi a snaží se rozpomenout na soudní proces a vyvodit z něj nějaké závěry. Vstává, naplněn obavou že se nachází v hrobce, neschopen pohybu. Pak, s rukama nataženýma před sebe, se vydává prohledat neznámý prostor. Našlapuje pomalu a vzpomíná na pověsti o žalářích v Toledu, kde na konci čeká snad ta nejukrutnější smrt. Konečně prsty naráží na zeď. Kamennou, hladkou, slizkou a studenou. Začíná opatrně postupovat kolem ní, aby zjistil rozměry svého vězení, ale zakopnul a zcela vyčerpán usíná. Když se probouzí, tak vedle sebe nahmatává bochník chleba a džbán s vodou. Pouští se do jídla a pak pokračuje v obchůzce svého žaláře. Vnitřní obvod žaláře odhadl na padesát yardů a začal ho nazývat kryptou. Odstupuje ode zdi. Odhodlal se přejít celý prostor napříč. Postupuje asi o deset kroků. Přišlápl si cár své kutny a padá na obličej. Zprvu je pádem zmaten, ale pak si uvědomí jistou okolnost. Jeho brada se dotýká podlahy, ale horní část obličeje se nedotýká ničeho. Leží na kraji kruhové jámy. Uvědomil si, jak má zemřít. Mají ho usmrtit obludné duševní hrůzy. Tápal zpátky ke zdi, kde po několika hodinách usíná. Po probuzení vedle sebe opět nachází chléb a vodu. Ve vodě byla nejspíše nějaká omamná látka, protože téměř okamžitě znovu usnul. První, čeho si po probuzení všímá, je, že může rozeznat své okolí. Odněkud vycházelo světlo. Všímá si, že zdi, které považoval za cihlové, jsou ve skutečnosti z plátů železa. Také si všímá jámy uprostřed místnosti. Poté si uvědomil, že leží přivázán k nízkému dřevěnému rámu a připoután provazem obtáčejícím se mu kolem těla. Ale může hýbat levou rukou. Ta je uvolněna, aby mohl jíst z misky silně okořeněné jídlo. Voda nikde není. Zadívá se na strop a s hrůzou zjišťuje, že nad ním visí kyvadlo s čepelí podobné sekyře, a pomalu se pohybuje z leva doprava a zpátky a tak pořád dokola. Za pár okamžiků, kdy ho omrzuje pohled na kmitající se kus kovu, se zadívá ještě jednou kolem sebe a vidí několik obrovských krys. Zhruba za hodinu se znovu podíval nad sebe. Dráha a rychlost kyvadla se znásobila. Ale jeho výška se zmenšila! Několik dní šílel z hrozného obrazu klesajícího smrtonosného kyvadla. Náhle ho napadá nápad. Po několika pokusech vymyslet jak se dostat ze spárů blížící se smrti přichází na spásnou myšlenku. Potřel zbytky jídla svá pouta, doufaje, že tím přiláká pozornost krys, které by mohly prokousat provaz, jímž byl připoután. Povedlo se. Kyvadlo mu ještě na rozloučenou slabě prořízlo kůži na hrudi. Hned, co se dostává z rámu, tak se kyvadlo zastavuje a zdvihá se zpět nahoru. Ale železné stěny se začaly rozžehovat do ruda a odhalovaly hrůzné kresby postavy ďábla. Chce skočit do jámy, ale zdráhá se. Stěny kolem něho mění tvar. Stahují se směrem k němu. Rozhodl se skočit. Od skoku ho však zachraňuje generál Lasall, který ho zachycuje na samém kraji jámy. Toledo je v rukou spravedlnosti a náš hrdina je zachráněn.