Ernest Hemingway - Stařec a moře

STAŘEC A MOŘE

1. část

● literární druh

Epika

● literární žánr

Novela (pevně skloubený a vypointovaný příběh, děj je sevřený, jednoduchý, dramatický, zajímavý příběh

● literární forma

Próza

• Kompozice

Chronologická, členěno pouze na odstavce

● určení místa a času textu

první polovina 20. století, v kubánské vesnici a na moři poblíž hlavního města Havany. Během 3 dnů.

● pravděpodobný adresát

Kniha má oslovit všechny generace lidí. Starší generaci kvůli zobrazení, že staří lidé nejsou zbyteční, ale dokážou spoustu věcí. Mladší generaci kvůli zobrazení chování a úcty mladšího ke staršímu.

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

poslední kniha, kterou napsal (1952), získal za ni Nobelovu cenu

• určení smyslu díla

Novela řeší problém lidského přesvědčení a nezdolnost lidské odhodlanosti. Hlavní myšlenkou tohoto díla je ukázat na neustálý boj člověka s přírodou. Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu.

• Hlavní téma

Boj starce s rybou, život chudých rybářů, smyslem života není zisk

1. Část

Vypravěč:

Er-forma, vypravěč pouze konstatuje, nevysvětluje, vševědoucí vypravěč

Postavy:

stařec Santiago - kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, který musí tvrdě pracovat, aby se uživil

chlapec Manolin - velmi obětavý, laskavý, pomocník při rybolovu, který má rád starce

Dále se v příběhu objevuje ryba (=příroda), žraloci (=zlo), lidé, co se vysmívají nebo naopak soucítí.

● dominantní slohový postup

Vyprávěcí způsob

ze začátku časté dialogy pro zrychlení děje a charakteristiku postav, poté mnoho monologů

Typy promluv

přímá řeč, nevlastní přímá řeč

1. Část

neutrální obecná pojmenování (ryba, chlapec), jednoduchý jazyk, občasné španělské výrazy, nepoužívá adjektiva, strohá stylizace vět, prvky se symbolickým významem (zakrvavené ruce), spisovný jazyk

2. Literárněhistorický kontext

Autor:

Ernest Hemingway

-americký spisovatel, novinář, povídkář, dramatik

● zařazení autora do uměleckého směru

- představitel americké meziválečné prózy - představitel „ztracené generace“

● určení století, v němž autor tvořil

1. polovina 20 století

● určení dalších autorů stejného um. směru

Erich Maria Remarque, John Steinbeck, Romain Rolland

● názvy (případně obsahy) dalších autorových děl

Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Pátá kolona

Děj:

ovšem dlouho nedaří chytit větší rybu, a proto je ostatním rybářům k smíchu. Aby toho nebylo málo, tak s ním na moře, kvůli zákazu svého otce, přestane jezdit velký pomocník, chlapec Manolin. Stařec má ovšem svoji hrdost a rozhodne se všem dokázat, že stále dokáže chytit velkou rybu. Druhý den ráno se proto na moři vydá dál, než kdy byl. Kvůli svým zkušenostem ví, že pokud chce chytit velkou rybu, tak musí udice spustit do velkých hloubek. Za nějakou dobu zabere opravdu velká ryba. Jenomže má spoustu sil a stařec ji proto nemůže ulovit. Zápasí s ní dva dny bez spaní a s drobnými zraněními. Rybář je ovšem rozhodnut, že nepovolí a rybu zabije, nebo že zabije ryba jeho. Po dvou probdělých nocích ryba ztrácí sílu a Santiago ji uloví. Zjistí, že je to mečoun a je několikrát větší než loďka. Stařec ulovenou rybu přiváže k loďce a vydá se domů. Jenže krvácející ryba přivábí několik žraloků. Rybář se s nimi snaží bojovat, ale nemá šanci a žraloci mu rybu do posledního drobečku sežerou. Zůstane jenom kostra, se kterou se v noci vrátí do přístavu a vyčerpán odejde do svého domu. Ráno ho v posteli objeví chlapec, počká, až se probudí, a potom mu povídá, kolik lidí se shromáždilo kolem obří kostry. Lidé kostru ryby obdivují a on na sebe může být hrdý.