Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
korunu za každý materiál
a 50 Kč za registraci!


Evžen Oněgin

DOCX

Stáhnout kompletní materiál zdarma (18,46 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Evžen Oněgin (1823 – 1831) Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837) Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799, pocházel ze starého šlechtického rodu. Puškám vystudoval přední carské lyceum, kde se si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I., mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce. Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel. Alexandr Sergejevič Puškám byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe. Puškin psal poezii, prózu a drama. Jeho první díla, mezi něž patří pohádkový epos Ruslan a Ludmila, jsou ovlivněná doznívajícím klasicismem. V básnické povídce Kavkazský zajatec se přikládá k romantismu, přechod mezi romantismem a realismem tvoří tragédie Boris Godunov a historický román Kapitánská dcerka. Výrazné prvky realismu s faustovsky pojatým hrdinou obsahuje román Piková dáma. Vydalo nakladatelství Máj v roce 1949, přeložila Olga Mašková, ilustroval Jiří Šalamoun, odpovědný redaktor Dušan Kubálek. Autoři té doby Romantismus ve světové literatuře Novalis, George Gordon Byron, Michail Jurjevič Lermontov, Nikolaj Vasiljavič Gogol, Victor Hugo, Stendhal, Alfred de Musset, Edgar Allan Poe, Adam Mickiewicz Celková charakteristika Již titul tohoto románu ve verších nese jméno hlavního hrdiny, jehož životní příběh plasticky vystihuje prostředí ruské společnosti počátku 19. stol. Nesplněné sny a představy titulního hrdiny jsou v těsném, a přitom kontrastním sepětí s reálným obrazem doby. Oněgin je obrazem muže své doby, skeptického mladíka, který v duchu romantismu vždy touží po dosažení nedosažitelného. Lyricko-epické dílo, spíše epika Děj se odehrává v ruské vesnici, Moskva, Petrohrad, Oděse. Začátek 19. století Postavy Evžen Oněgin představuje typ schopného, vzdělaného, avšak lehkovážného šlechtice, který od počátečních úmyslů a velkých předsevzetí postupně upouští, až nakonec ztratí samotný smysl života a stává se znuděným věčně nespokojeným, tzv.: zbytečným člověkem. Jeho protějškem je mladý statkář Vladimír Lenskij, neúspěšný básník, nepraktický a naivní člověk. Ženské postav jsou pojaty taktéž protikladně; veselá a koketní Olga je typem extroverta na rozdíl od sentimentální, romanticky založené dívky Taťány, u níž jsou vyzdviženy vysoké mravní hodnoty. Děj a kompozice Román je složen z osmi hlav, z nichž každá je uvozena motty ruských i světově proslulých autorů. Dílo je vystavěno na principu tzv. zrcadlové kompozice. Petrohradský švihák Oněgin, který většinu času tráví ve vysoké společnosti na plesích, se po smrti svého strýce usadí na venkově. Zde se nejdříve seznámí s mladým básníkem Lenským a ten jej zavede do rodiny vdovy Larinové, která má dvě půvabné dcery. Taťána se do Oněgina zamiluje, napíše mu milostný dopis, Oněgin ji však odmítne a záměrně flirtuje s Olgou, do niž se zamiluje Lenskij. Oněgin tak vzbudí jeho žárlivost a je vyzván na souboj, při němž Lenskij umírá. Oněgin otřesný touto tragickou událostí odchází do ciziny. Taťána s matkou odjíždí do Moskvy, kde je provdána za staršího generála, knížete Germina. Oněgin se s ní po letech setká v Petrohradě na plese, bláznivě se do ní zamiluje, píše jí dopisy, které zůstávají bez její odpovědi. Vyznává jí lásku i osobně, ale Taťána jej odmítá, zůstává věrná svému muži, i když tajně Oněgina stále miluje. Jazyk a styl Román je psán ve verších, s použitím tzv. oněginské strofy (čtrnáct veršů po osmi či devíti slabikách), s pravidelným rýmovým schématem. Děj je popisován jak Ich – formou, tak i Er – formou Okolnosti vzniku díla Poprvé se Puškin o svém novém románu zmínil v dopise příteli P. A. Vjazemskému. Podle vlastních výpočtů pracoval autor na svém románu dlouhou dobu, přesně 7 let, 4 měsíce, 17 dní, s časovou datací od 9. května 1823 do 25. září 1830. V roce 1831 ještě doplnil v osmé kapitole Oněginův dopis adresovaný Taťáně a souborně vydal celý svazek roku 1833. Vliv díla Autor svým románem zapůsobil na literaturu mnohých zemí. V české literatuře 19. stol. Byl napodobován dříve, než byl do češtiny přeložen. Ovlivnil některé díla J. Nerudy, G. Pflegera – Moravského, F. Adamce a další. K vytvoření opery inspiroval P. I. Čajkovského (1879). UKÁZKA ZAUJETÍ: odsudkem zaslouženě krutým! a té se bez váhání vzdávám... Osobní hodnocení Na tomto příběhu o hledání životní cesty Oněgina se mi zalíbil především konec. Nebyl to žádný, dnes moderní „happyend“. Taťána Eugenovi přiznala, že ho stále miluje, ale přesto zůstala věrná svému manželovi, ke kterému chovala velkou úctu... Oněgin si tak uvědomil, jakou udělal před lety obrovskou chybu. Taťána mohla být jeho, jenže on ji tehdy nechtěl...Kniha je napsána ve verších, proto jsem některé pasáže úplně nepochopila, nebo mi nedocházel

Témata, do kterých materiál patří