Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Havlíček - Petrolejové lampy
Česká literatura meziválečného období.
1. Část
Zasazení do kontextu díla:
Zasazení části ukázky do díla (kde se část nachází, děj ukázky, co je před a co za ní)
Téma:
Dílo se zaměřuje na charakteristiku a život hlavní hrdinky a její proměnu z maloměstského do ženy, která ví, co chce.
Motiv:
Doba před nástupem doby nové a život hl. hrdiny.
Časoprostor:
Přelom 19/20 stol. v prostředí městečka Jílemnice.
Kompoziční výstavba:
Dílo je psáno chronologicky.
Je členěno na kapitoly.
Rozděleno na tři části: Lampy svítí a prostírá se, Sytý u stolu, Lampy zhasínají.
Text je členěn do odstavců.
Druh:
Epika.
Žánr:
Psychologický román.
2. Část
Vypravěč/lyrický subjekt = myšlenky vypravěče:
Er forma.
Je autor, který popisuje prostředí a vnitřní svět hl. hrdiny.
Postavy:
Štěpka Kyliánová - hlavní postava celého románu. V díle je sledován její vývoj od dětství až do jejího ovdovění. Je pracovitá, dobrosrdečná, energická, ale je postavou trochu hromotluk, krásy příliš nepobrala a je prostořeká. Touží po dětech a ze strachu, že zůstane starou pannou, se po své třicítce provdá za Pavla Malinu, svého bratrance.
Pavel Malina - mladý muž původem z Vejrychovského statku, bratranec Štěpky.
V dětství byl hodný, milý, inteligentní. Rozhodl se pro vojenskou školu a na vojně si našel zálibu ve víně, kartách a ženách. Poté byl namyšlený, vypočítavý, nesnesitelný, otravující, škodolibý, zlý, ničemný.Stavitel Kylián - Štěpčin otec. Je to pracovitý člověk, který za svůj život zmnohonásobil svůj původní kapitál. Je šetrný, hrdý a nepříliš otevřený.
Anna Kyliánová - Štěpčina matka. Velice zbožná dáma.
Jan Malina - starší ze synů Josefa Maliny, pracovitý, poctivý a dobrý hospodář, který dlouho dřel jen na bratrovy dluhy. Proto se v pozdějším věku zatvrdil.
Josef Malina - otec obou synů ze statku. Přežil své mladší dítě. Ačkoliv zpočátku neměl Štěpku v lásce, později pochopil, že je to dobrá žena.
Vyprávěcí způsoby:
Popisující prostředí a vnitřní svět hrdinů. Pásmo vypravěče se často prolíná s vnitřním monologem postav.
Vyprávění.
Typy promluv:
Přímá řeč, oslovování, věty oznamovací, tázací a rozkazovací.
Vnitřní monolog.
Veršová výstavba:
--------------
3. Část
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
V popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla.
Připomíná přirozenou formu běžné řeči.
Základní stavební jednotka je věta zapisovaná do řádek
Autor používá spisovný jazyk, obecná čeština, přímá řeč. Autorův styl má sklon
k výrazové střídmosti.
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:
jakže to o ní řekl kočí Kalaš? - řečnická otázka, tázací věta
jako jelito v ubrousku, drsnou jako struhadlo, jako zapadající slunce - přirovnání
husí kůži- metafora
unylou bytost - eufemismus
stvořeníčka - zdrobnělina
Ovšem, ovšem - epizeuxis
myrta – archaismus
vlekl k oltáři ne svou nastávající ženu, ale veliký moučný pytel - metafora, dysfemismus