Josef Škvorecký
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Josef Škvorecký: Zbabělci
1. Představení knihy:
Román, který autor napsal ve svých 25 letech jako prvotinu
Vyšel poprvé v roce 1958
Autobiografické prvky
Kniha má podtitul s věnováním „Zdence, té holce, kterou jsem potkal v Praze“
Román měl velký čtenářský úspěch
Po roce 1968 v době normalizace zakázán
Příběh vyznívá jako kritika soudobé společnosti – života na malém městě
Jednotlivé postavy jsou typickými představiteli českého způsobu chování
2. Žánr a forma knihy:
Román je psaný jako deník ich formou
Zachycuje události posledních dnů 2. světové války od 4.5 do 11. 5. 1945
Jeden týden života od pátku do pátku
Děj se odehrává v městečku Kostelec
Hlavní postavou Danny Smiřický (ten je hlavním hrdinou i dalších románů tohoto spisovatele – Tankový prapor, Prima sezóna, Konec nylonového věku,…
Je to epické románové dílo
3. Děj knihy:
Danny Smiřický se stane přímým účastníkem závěrečných bojů ve svém rodném městě Kostelec. Válka se ho do té doby nijak významně nedotkla – studoval gymnázium, miloval jazz. S kluky měl jazzovou kapelu, v níž hrál velmi dobře na saxofon. Rodina byla pro něho bezpečím a zázemím.
Snil o tom, že jednou potká svou osudovou lásku, třeba v Praze na studiích.
Miloval Irenu, nádhernou dívku, ale ona už rok chodila se Zdeňkem Pivoňkou, kterého za to Danny z duše nenáviděl.Když začala ve městě revoluce, představoval si, jak by bylo fajn, kdyby ho spatřila v Irena v boji proti fašistům nebo při nějakém hrdinském činu. Všemožně se o to snažil a nechal se dokonce naverbovat do místní nově vzniklé domobrany. Stal se členem hlídky a měl kontrolovat dodržování místního pořádku a pak dokonce dodržování vyhlášeného stanného práva.
Jeho nadřízeným se stal pan doktor Bohadlo a on s kluky Bennem Mánesem, Harýkem a dalšími zakusil, co je to vojenský řád a disciplína.
Jeho kamarád Přemek byl dokonce pro „vzpouru“ zajat a dva dny vězněn ve sklepě, jelikož nechtěl odevzdat zbraň.. Byl to mladý snílek, jako mnoho jiných kluků, do všeho moc hrrrrr a měl představu, že „revoluce“ se musí dělat jedině se zbraní v ruce.
Danny se vždy večer vrátil rád do kruhu bezpečí své rodiny, pod peřinou pěkně v teple pak snil o tom, jaký z něho bude hrdina a hlavně, jak zapůsobí na Irenu.
V posledních dnech války, když se ještě bojovalo také v Praze, se střetla zubožená německá armáda s Rudou armádou. V Kostelci se tedy střílelo a Danny se poprvé setkal s tím, co válka dokáže. Na náměstí před zraky mnoha lidí byla zabita krásná mladá paní Vašáková – vykrvácela cestou do nemocnice.
V bojích za městem před Dannyho očima zemřel jeho kamarád Hrob. Danny viděl, jak ho zasáhla střela z automatu a jak se svalil na zem s roztaženýma nohama i rukama.
On měl štěstí a věřil, že mu osud přál hlavně kvůli Ireně, aby se jí mohl pochlubit a získat její přízeň.
Od svého kamaráda se nechal vyfotografovat s automatem v ruce a poprosil ho
o 6 fotografií – chtěl se s nimi chlubit a rozdávat je, jednu chtěl dát také Ireně.
9. května 1945 do Kostelce dorazila Rudá armáda. Tak si ji Danny tedy ve své fantazii nepředstavoval, špinaví a unavení vojáci přijeli na koních, nebo šli zablácení a otrhaní pěšky. Jak diví se hnali přes náměstí a neměli vůbec ponětí o tom, že tady ve střední Evropě se lidé chtějí vrátit zase ke svobodě, k demokracii a žít po svém….Přesto je Danny obdivoval, vyzařovala z nich obrovská síla a odvaha…
Na náměstí při přehlídce Rudé armády a oficiálním uvítání se v Kostelci naposledy také střílelo - zfanatizovaný německý mladík Kurt Schnobel z okna svého domu začal střílet z kulometu, ale Rusové ho brzy zneškodnili a vyhodili z okna dolů. Letěl jak hadrový panák a dopadl na zem se žuchnutím. Danny viděl, jak lidé do něho kopají. Byl už dávno mrtvý…Zbabělost se ale projevuje přesně tak, když se mi nemůže nic stát, jsem hrdina a kopnout si je „hrdinský čin“
Na náměstí v jedné vitríně při té uvítací slávě byli na fotografiích vystaveni všichni ti,
kteří se povstání proti Němcům zúčastnili. Na jedné z nich, hned v první řadě, našel svou fotografii také Danny a pod ní byl nápis „Obránci vlasti.“ Dostal hrozný vztek –tohle nechtěl…..chlubit se s fotografií, to si vysnil, ale „viset“ někde jako idiot….to ho rozčílilo. Věděl, že si kluci z něho budou utahovat. Pak si ale vzpomněl na Irenu…Byl do ní bláznivě zamilovaný, ale jinak než dospělý muž – byla to láska tělesná, trýznivá
a mučivá. Dannyho lákalo Irenino tělo, nepochopil, proč se nechce Irena milovat i
s ním, proč lpí na věrnosti- vždyť chtěl po ní pouze to, aby se s ní miloval a aby ho
tolik nemučila svou odmítavostí. Téměř se mu podařilo jednou Irenu „k hříchu“