JOZOVÁ+HANULE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
JOZOVA HANULE-KVĚTA LEGÁTOVÁ
Květa Legátová
Vlastním jménem Věra Hofmanová, jméno Legátová převzala od kamarádky ze SŠ
Novelistka, autorka pohádek a rozhlasových her
Známou se stala až po revoluci
Držitelka státní ceny za literaturu za knihu Želary
Literární druh: epika
Literární žánr: novela
Prostředí: zapadlá horská vesnice Želary
Doba: 2.světová válka
Jazykové prostředky: spisovný a hovorový jazyk, popis, ale i přímá řeč, ich-forma
Hlavní myšlenka: ukázat všední život na vesnici odtržené od civilizace, zamilovat se můžeme kdykoli a do kohokoli
Název díla: hlavní hrdinka má falešné jméno Hana=Hanule a stane se manželkou vesničana Josefa=Jozy
HLAVNÍ POSTAVY
Joza – obyčejný ale čistý muž z vesnice, neuměl číst,
Hanule – vl.jménem Eliška, lékařka, prchající z města před gestapem, hrdá, ale po čase se hluboce zamilovala do Jozy.
Lucka – vesnická bylinářka, drsná, mluvila bez servítků, sprostá, ale moudrá a spravedlivá
Žeňa – usměvavá, milá, hodná, málomluvná, učila Hanuli vařit, háčkovat atd.
SAMOTNÉ DÍLO
Příběh pojednává o lékařce jménem Eliška pomáhající v odboji. Jednoho dne je její spolupráce odhalena a ona musí pod novým jménem Hana Nováková urychleně opustit své rodné město a odjet se svým pacientem Jozou do Želar, kde se má za něj provdat.
Joza bydlel ve světničce v kovárně, kam by se nevešli. Spravil starou dřevěnou chaloupku a Hana bydlela až do svatby v hotelu v Šádově Huti. Okolo chaloupky byly jenom louky, pole a les. Vládla tam velká chudoba a bylo těžké se tomuto stylu přizpůsobit. Hana nic neuměla. "Sousedka" Žeňa ji všemu učila (včetně vaření). Joza začal Haně říkat Hanulko a lidé ji mezi sebou nazývali Jozovou Hanulí. Měla z jeho velikosti neustálý strach. Chodili spolu na procházky a pomalu k sobě nacházeli cestu
Hanule se za Jozu vdá a snaží se naplnit všechny manželské povinnosti. Přes nudu, která nastane vždy, když Joza odejde do práce, nachází vztah k práci a posléze i k Ženě, která ji na požádání učí vařit a také ostatním hospodyňským činnostem, ke kterým dříve měla odpor. Stejně jako překonává svou nechuť k práci, tak překonává i nechuť k Jozovi a jeho jednoduchosti. Pomalu se do Jozy zamiluje.
Hana se díky další postavě, bylinářce a porodní bábě-drsné Lucce, stává místní porodní asistentkou, a tak zase vchází do místního života jinými dvířky.
Ke konci knihy do Želar vnikají osvoboditelé–ruští vojáci, nechávající za sebou neuvěřitelnou spoušť. Želařané se vzbuřují proti nemístnému chování a začínají se dít jatka. Lucka s Hanou a s doktorem zřizují provizorní lazaret. Brzy se objevuje nová vlna vojsk a s nimi i slovenský důstojník, kterému vesničané konečně mohou vysvětlit, proč taková jatka jsou. Skládají se zbraně, ale Joza je zraněn a na konci knihy umírá. Hana k němu v knize nachází lásku silnější než bylo její zalíbení v Richardovi. Při příjezdu do Želar píše, že si musí představovat v Jozovi Richarda, po návratu do Brna, když jí Richard žádá o ruku, píše, že nemůže přijmout, protože by si celý zbytek života v něm musela představovat Jozu.