Karel Havlíček Borovský - Křest svatého Vladimíra

Karel Havlíček Borovský – Křest svatého Vladimíra

Druh: poezie, próza

Žánr: satirická legenda

Celkové téma: Výsměch ruskému absolutismu a církvi

Hlavní téma: Hlavní hrdina panovník Vladimír přijímá křesťanství a tvrdě ho zavádí v Rusku. Vládne i bohu, pohanskému Perunovi. Ten odmítne poslušnost → Vladimír ho nechá utopit v řece → církev ztrácí autoritu, poddaní si dělají, co chtějí → hledal se nový pánbůh → Církev podle cara nemůže řídit Bůh, ale panovník.

Časoprostor: přelom 9. a 10. století v carském Rusku za vlády Vladimíra

Forma:

• Rým: přerývaný (ABCB)

• Verš: jednoduchý, podobný lidové písni

• Rytmus: jednoduchý

• Počet veršů ve strofě: 4

Kompozice:

• Chronologická, retrospektivní

• Kniha je rozdělena do 10 zpěvů, označených římskými číslicemi. Na konci knihy se nachází vysvětlivky.

Postavy:

• Car Vladimír - podle V. Svatoslaviče Velikého (vládl nad Kyjevskou Rusí v letech 980-1015, šířil křesťanství ve své zemi) – samolibý, nenechá se nikým urážet, zároveň však chápavý vůči svému podřízenému lidu, nekompromisní ale vůči těm, kteří s ním nesouhlasí

• Bůh Perun – bůh hromu a blesku, nejvyšší pohanský bůh u starých Slovanů – má svou hlavu, z nikoho nemá strach a poddává se dobrovolně svému osudu

• paní Perunová - starostlivá o svého muže

• pan Dráb - strážník, panský služebník, věrný carovi

• Perunova děvečka – vyřizuje Perunovi vzkaz od drába

• Policajti – plní funkci soudu, ale jsou bezradní

• vojenský soud – rozhodne o Perunově osudu

• žurnalista – psal proti víře, odsouzen ke stejnému trestu jako Perun

Děj:

Zpěv I. – Perun a Vladimír: Vladimír vzkáže po Drábovi, aby mu Perun na jeho svátek zahřměl. Ten odmítne a dokonce drábovi sprostě vynadá. Car je rozčílen, ale nechce si kazit svátek – proto dá zahřmít pomocí kanónů, a koná se slavnost se vším všudy, včetně jídla a pití.

Zpěv II. – Hospodářství: Tento zpěv pojednává o životě Boha Peruna – o tom, co všechno leží na jeho bedrech. Peruna jeho práce nebaví, stěžuje si na ni. Nemá rád, když jeden člověk chce to, co druhý chce naopak. Večer chce mít Perun chvíli pro sebe – chce si vykouřit dýmku. Avšak vyruší ho jeho žena, která se bojí o jeho osud.

Zpěv III. – Vojenský soud: Policajti vedou Peruna do vězení a poté se radí o jeho osudu. Perunova žena se snaží zasáhnout, ale Perun chce, aby se uklidnila. Policajti nemohou přijít na to, jak Peruna potrestat, proto car povolá vojenský soud, který učiní verdikt dle zákona – odsoudí Peruna za neposlušnost, vzpouru a nemravné řeči vůči panovníkovi.

Zpěv IV. – Testament Perunův: Peruna i spolu se žurnalistou vlečou k řece po koňském ocase. Lyrický subjekt Peruna lituje, popisuje celý proces. Až Peruna s novinářem k řece, dovlečou, kat je v ní oba utopí. Nakonec lyrický subjekt ironicky konstatuje, jak je carova samovláda špatná – že dokáže odsoudit toho, koho ještě přede dnem uctíval.