Král Oidipus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
KRÁL OIDIPUS
Literární druh a žánr
Druh: drama
Žánr: tragédie
Téma a motiv
Téma: Oidipus snažící se uprchnout před svým nezvratným osudem, ovšem selhává.
Motivy:
Věštba (že syn krále Láiose a Iokasté jeho zabije a ji si vezme)
Láska (mezi Oidipem a jeho matkou)
Mor
Slepota (která vlastně přináší „prohlédnutí“ Oidipa. Paralela s bohem Odinem, který se obětoval pro lidstvo oslepením levého oka)
Osud
Náhody (potkání krále, sňatek s Iokasté,…)
Vražda (krále, sebevražda Iokasté)
Zasazení výňatku do kontextu díla (stručný děj)
Věštba určovala thébskému králi Láiovi, že ho vlastní syn usmrtí a ožení se se svou matkou. Když se mu narodil syn, poručil, aby narozenému dítku probodli nohy, svázali je řemeny a pohodili v lese na hoře Kithairónu.
Avšak otrok, který měl chlapce odnést, se slitoval a předal ho pastýři korintského krále. Král Polybos neměl vlastní děti, a proto přijal nalezence za vlastního a dal mu jméno Oidipús, což znamená "s opuchlýma nohama". Oidipús, vychovávaný na dvoře krále Polyba a jeho manželky Meropy, se domníval, že je jejich vlastním synem.
Když mu ale jednou při hostině opilý přítel vytkl původ, odebral se do delfské věštírny, aby se otázal na své rodiče. Dověděl se, že se stane otcovrahem a ožení se a vlastní matkou.
Opustil proto domnělé rodiče, aby se vyhnul předpovídanému osudu. Cestou však nevědomky zabil vlastního otce Láia.
Když nedaleko Théb rozluštil hádanku Sfingy, a osvobodil tak město od hrozné nestvůry, odměnou získal thébský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasty. Nevěděl, že je jeho matkou.
Po několika letech jeho panování postihl Théby strašný mor. Občané poděšení touto pohromou se obracejí ke králi o pomoc.
Tím začíná děj tragédie.
Časoprostor
Čas: mytická doba, děj se odehrává během jednoho dne (Aristotelovo pravidlo tří jednot – jednota času, místa a děje)
Prostor: Théby, před Oidipovým palácem
Kompoziční výstavba
Kompozice je retrospektivní – začíná rozpravou Oidipa s knězem Diovým, postupně se dozvídáme celý děj
Dílo je členěno na 4 scény + 5 písní + Epilog
Sleduje ale kompoziční výstavbu antických dramat:
Expozice – jsme seznámeni se situací v Thébách - mor
Kolize – Oidipus posílá Kreonta do věštírny
Krize – Dozvídá se věštbu – nevěří
Peripetie – zjišťuje, že věštba je opravdová a že se vyplnila
Katastrofa – oběšení Iokasté, oslepení se a vyhnání Oidipa
V celém díle cítíme silnou gradaci
Vypravěč/lyrický subjekt
Vzhledem k povaze díla – drama – chybí.
Vyprávěcí způsoby
Celé dílo se odehrává pomocí přímé řeči
Typy promluv
Dialogy vedené mezi postavami – vyměňují si kratší promluvy
Monology postav a sboru – delší promluvy, většinou necílené na postavu, ale na obecenstvo
Veršová výstavba
Postavy
Král Oidipus
thébský král
moudrý, spravedlivý vladař, stará se o svůj lid
zmítaný osudem
realistický, statečný
přijímá svůj trest
Oproti Iokasté je psychicky silnější – ne sebevražda, ale oslepení
Kreón
Bratr Iokasté, Oidipův strýc a švagr
Šel pro věštbu do Théb
Therésias
Thébský věštec, stařec
Iokasté
Pravá matka Oidipa, zároveň jeho manželka
Thébská královna
Oběsí se, poté co zjistí pravdu
Otrok
Starý muž, kdysi dostal Oidipa jako malé dítě na usmrcení
Neměl ale to srdce to provést – předal jej korintskému Pastýři
Pastýř
Korinťan, dostal Oidipa
Předal jej Královi Polybovi
Polybos
Adoptivní otec Oidipa
Korintský král
Jazykové prostředky (a jejich funkce ve výňatku)
Dílo je psáno jazykem spisovným, archaickým, to odpovídá tomu, že tragédie byla nejvyšším žánrem starověkého Řecka
Jazyk je také, odpovídajíc formě a obsahu díla, patetický, vypjatý, expresivní
Rozsáhlá slovní zásoba, archaismy – kde jest, jest churav k smrti veškeren lid, poetismy – lůno otčina, zvědět, inverze, expresivní výrazy, metafory-věšti nám teď z letu ptačího
Probíhá neustálá výměna názorů pomocí replik
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
Kontext autorovy tvorby