Legenda Aurea - Jakub de Voragine

Lišková Petra, 3B

Legenda Aurea

Zlata legenda (lat. Legenda Aurea) je středověkou sbírkou životopisů svatých a traktátů k církevním svátkům. Sestavil ji v roce 1260 italský dominikánský mnich Jakub de Voragine. Svým charakterem legendy navazují na tradici řeckého dobrodružného románu. Jednajícími hrdiny jsou však evropští světci a první křesťanští mučedníci.

Sbírka „Legenda Aurea“ sloužila jednak k náboženským účelům, jednak představovala bohatý inspirační zdroj plný poutavých příběhů.

Dílo se nám zachovalo ve stovkách rukopisů. Je psané prózou, latinsky.

Jedná se o nejstarší dochovanou legendu.

Jakub de Voragine

Narozen kolem roku 1230, zemřel roku 1298. Byl arcibiskupem, kronikářem a jedním z největších středověkých spisovatelů. Stal se dominikánským mnichem. Jako světec byl ctěn hned po své smrti. Svatým byl prohlášen roku 1816 papežem Piem VII.

de Voragine, Jakub, Legenda Aurea, Vyšehrad, Praha, 1984

Pár příběhů z knihy:

Svatá Lucie Panna

Lucie má jméno od latinského slova lux – světlo či lucis via – cesta světla. Měla panenský půvab, byla šiřitelkou křesťanské lásky bez poskrvny.

Lucie byla vznešenou syrakuskou (italské město v oblasti Sicílie) dívkou. Jednoho dne zaslechla, jak se po celé Sicílii šíří pověst svaté Agáty. Rozhodla se vydat k jejímu hrobu se svojí matkou Euthicií, která již 4 roky trpěla nevyléčitelným krvácením.

Došly k hrobu, usilovně se modlily za matčino uzdravení, jehož by prý dle Evangelia měla být sv. Agáta schopna. Lucie řekla své matce, že pokud věří napsanému a s vírou a s modlitbami se dotkne hrobu, bude zdráva. Matka s dcerou u hrobu setrvaly přes noc. Lucie měla sen, ve kterém viděla Agátu uprostřed andělů. Sdělila ji, že je schopna sama matku uzdravit, ale že díky své víře je matka uzdravena.

Po procitnutí obou žen bylo vše, jak říkala Agáta ve snu. Lucie se rozhodla žíti počestně, bez ženicha. Matku požádala, aby peníze, jenž ji měly připadnout po svatbě rozdala mezi chudé. Zpráva o tomto dobrodiní se donesla k Luciinu ženichu, ten se na toto sdílení majetku zeptal chůvy. Opatrně mu odpověděla, že nevěsta nalezla majetek výnosnější, že si jej chce získat na své jméno. On potěšile uvěřil, že se jedná o světské statky, začal tedy pomáhat při rozdávání.

Když však ale rozdali vše, ženich se rozzlobil, přivedl Lucii před konsula Paschasia.Ten ji začal vyhrožovat, že ji nechá zavést do nevěstince. Ona se však nezalekla. i přes ohromnou snahu mnoha mužů zavést Lucii do nevěstince, nemohl s ní ani hnout. Poručil ji polít močí, poněvadž si myslil, že ta zažene modlitby a zaříkávadla. Ani to s Lucií nepohnulo. Vrazil ji tedy meč do krku. Ani to ji však neumlčelo. Prozradila Paschasiovi, co jej čeká, tedy zatčení.

Lucie se nepohnula z místa, nevypustila duši, dokud ji nepodali tělo Páně. Na tomto místě byla pochována a byl zde vystavěn kostel.