Márinka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Název knížky: Márinka
Žánr: lyricko-epická povídka
Autor: Karel Hynek Mácha (viz. Máj)
Místo a doba děje: květen, srpen (?), září 1833; Praha - Kanálská zahrada, čtvrt na Františku - prostředí pražské chudiny
Téma: Příběh tragické lásky k nemocné umírající dívce.
Obsah: Jednoho májového večera se básník prochází Kanálskou zahradou. Oslovuje ho žebrající houslista a předává mu dopis od své nemocné dcery Márinky. Ta básníka žádá, aby ji navštívil. Ráno proto odchází do chudinské čtvrti na Františku a navštěvuje na souchotiny umírající Márinku. Dívka jej okouzlí svojí nevšední krásou, půvabem, ale také hudebním talentem, obdivem a znalostí básníkových veršů. Večerní schůzka jejich city ještě umocní, dokonale se chápou. Nastává loučení, básník odchází ze svým nemocným přítelem. Když se po několika dnech vrátí, stává se však už jen tichým účastníkem Márinčina pohřbu. Tragický příběh vrcholí smrtí Márinčina otce.
Hlavní postavy:
básník - citlivý, odlišoval se od společnosti, čestný
Márinka - krásná, smrtelně nemocná, obdivovala básníkovy verše
Kompozice: Dvě dějství, chronologický princip
Úvod (Autor nás zavede do děje lyrickým způsobem – každý krásný cit má k sobě cit jemu opačný + popis Kanálské zahrady)
Zápletka (Hynek dostává dopis, potkává Márinku, dozvídá se, že umře, chtějí, aby jejich čas strávený společně trval věčnost)
Vyvrcholení konfliktu (Hynek se vrací z Krkonoš na Márinčin pohřeb)
Závěr (Tatínek Márinky spáchal sebevraždu)
Jazykové prostředky:
ich-forma (Mácha hlavní postavou)
autor používá z dnešního hlediska zpřeházený slovosled
spisovný jazyk (místy hovorový jazyk - úsilí o charakteristiku postav a prostředí)
složená přídavná jména (temnozesinalý)
protiklady (krásná X chudá dívka; chudoba X umění (piáno, Máchovy básně); bledá, bílé šaty X černé vlasy, černý pás (Márinka))
archaismy, německé věty
ve veršovaných částech (intermezzo) je často zmiňován motiv vzdálených a věčných hvězd, v kontrastu proti pomíjivému lidskému životu
střídají se zde části popisové (popisy krajiny, pokoje, života lidí) a části dějové
dále je patrný typický romantický motiv nešťastné lásky, smrti a cti (když básník musí dostát slibu danému svému příteli, a musí odjet)
Aktuálnost díla: Kritika přijala Marinku spíše odmítavě. V Máji vadil měšťácké společnosti hrdina loupežník, zde se jí nelíbí prostředí (ve kterém žila chudina), které Mácha líčí. Toto nepříznivé přijetí Márinky bylo předzvěstí odmítnutí Máje. Mácha řekl o Marinčině otci, ve skutečnosti však o sobě: "Hrdost jest příčinou oddálenosti jeho ode davu cituprázdných měšťáků v tuto tichosti a citlivosti říši".
Můj názor: Dílo působí smutně a dojemně, je obdivuhodné, že básník vzhledem k okolnostem dodržel svůj slib a odešel za přítelem, přestože mu umírala dívka.