Národní obrození - 2. fáze

2.fáze – ofenzivní přibližně 1800 - 1830

Preromantismus, literatura vědecká a umělecká, české divadlo

- v Evropě napoleonské války,

nová generace – nové názory, optimistická víra v budoucnost (myšlenky Herderovy o nadcházející éře Slovanstva), idea samostatné české kultury, začlenění české vědy a kultury do evropského kontextu

- vlastenectví – jazykové pojetí národa (základem národa je jazyk, Čech – ten, kdo česky mluví a píše),

- víra v budoucnost národa i jazyka – popud k práci, potřeba rozšiřování slovní zásoby – práce na slovnících (základy mluvnice – J. Dobrovský, jeho slovník nestačil, chyběla slovní zásoba), význam jazykovědy, pravopisné reformy, snahy uzákonit spisovnou češtinu

- překlady děl světové literatury, rozmach literatury psané česky

- citové zanícení – romantismus, sentimentalismus

- silný inspirační zdroj – lidová poezie, lidová slovesnost

- objevují se literární falzifikáty – snaha ukázat starobylost a vyspělost české literatury

- zájem o historii (ale ne osvícenská kritická skepse)

- myšlenka slovanské vzájemnosti (Jan Kollár)– úzká spolupráce slovanských národů

- české divadelní hry (Václav Kliment Klicpera)

literatura vědecká (Josef Jungmann, Pavel Josef Šafařík, František Palacký)

- důsledně v českém jazyce

- jsou položeny základy novodobé české odborné terminologie

- rozvoj přírodních a humanitních věd

Josef Jungmann 1773-1847 - vedoucí osobnost druhé obrozenecké generace, studia práv a filozofie, profesor na gymnáziu (Litoměřice, Praha), děkan a rektor pražské univerzity

- vědecká činnost, jazykověda, literární teorie, historie, básně, překlady, rozšíření slovní zásoby

- organizace literárního života, iniciátor vědeckého časopisu Krok a založení Matice české

- překladatelskou činností (Schiller, Goethe, Milton) vytvářel základy novodobého českého básnického jazyka

- jeho pojetí vlastenectví ‑ moderní češství je spojeno s jazykem a kulturou, ne s územím

O jazyku českém - dva dialogy v časopise Hlasatel –staly se kulturním programem nové generace

Rozmlouvání první – Daniel Adam z Veleslavína mluví se současným Čechem – čeština smíšená s němčinou – ale hájí se , že česky mluví dobře

Rozmlouvání druhé - vlastenec Slavomil x Protiva (základní myšlenka – Čech má mluvit česky, má stejné šance jako Němec, úkol obrození – vychovat sebevědomé, aktivní účastníky společenského dění)

1816 – povolena výuka češtiny na rakouských gymnáziích – potřeba učebnic

Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu - učebnice literární teorie a poetiky

Historie literatury české - přehledné dějiny české literatury, periodizace vývoje literatury od počátků do tehdejší současnosti, obsahuje i soupis všech známých literárních památek, navazuje na Dobrovského, ale vidí současnost jako období nové, začínající rozmach jazyka, literatury i národa