Národní obrození

Národní obrození

-Je to uměle a dodatečně vytvořený pojem.
-Označuje složitý historický proces, při němž došlo k zastavení jazykového úpadku češtiny, k vytvoření nového spisovného jazyka, ke znovuobnovení svébytné národní literatury a posléze k národní, kulturní a politické emancipace.

ZNAKY NÁRODNÍHO OBROZENÍ:

• velké společenské hnutí, které se týká všech

• národně osvobozenecký boj od Habsburků

• formování novodobého českého národa

• počátky nového českého kulturního života

• je označováno za vzkříšení nebo také probuzení českého národa obrozenci

Periodizace
-Jako národní obrození obvykle označujeme období, jehož počátek spadá do 70 let 18. stol. a konec do 50. let stol. následujícího. Tradičně bývá literární historií děleno do čtyř etap.

Členění – vývojové fáze NO

1. fáze - OBRANNÁ

• do počátku 19. stol.

• vliv osvícenství

• hl. vědci – jazykovědci (Dobrovský)

– historici (Dobner, Pelcl)

+ vznik novočeského divadla (Thám)

+ počátky č. novinářství a vydávání č. knih (Kramerius)

2. fáze – OFENZIVNÍ

• do konce 20. let 19. stol.

• vliv preromantismu

• vědci i umělci – a) věda - jazykovědci (Jungmann)

- historici (Palacký, Šafařík)

b) umělci – básníci (Kollár, Čelakovský)

– divadelníci (Klicpera, Štěpánek)

3. + 4. fáze – VRCHOL NO

• umělci

3. fáze (30. léta) – vliv romantismu (Mácha, Tyl, Erben)

4. fáze (40. léta) – počátky realismu (Havlíček Borovský, Němcová)

První etapa národního obrození ( 70. léta 18. stol. – 19. stol. )

-Nazývaná etapou obrannou
-Byla spajata s osvícenstvím, měla vědecký charakter a klíčovou rolí v této době sehrála jazykověda
-Cílem bylo zachování samotné existence českého jazyka a vybudování základů svěbytné národní literatury

Jazykové obrany:
F.M.Pecl – *Obrana jazyka slovenského, zvláště českého

Karel Ignác Thám – prvním autorem byl jazykovědec, básník a překladatel divadelních her –
*Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům

Jazyková obrana – je pojmenování pro obvyklé publicistický text, který vyzdvihoval slávu Čechů v minulosti, naříkal nad neblahým stavem národa a jazyka v součastnosti a zároveň prostestoval proti tomuto jakože bezpráví. Později obrany poukazovaly i na praktičnost a nutnost češtiny.

Josef Dobrovský

-Historik, jazykovědec, vědecká autorita evropského formátu, zakladatel vědecké slavistiky a bohemistiky
-Uměl 12 cizích jazyků
-Zabýval se matikou, fyzikou, archeologií a botanikou

*Geschichte der bohmischen Sprache und Literarur (Dějiny české řeči a literatury)

*Ausfuhrliches Lehrgebaude der bohmischen Sprache (shrnuje mluvnické zásady Dobrovského. Zevrubná mluvnice jazya českého)

*Bohmische Prosodie (Česká prozodie, stať v niž Dobrovský stanovil zásady správné české prozodie)

*Institutiones linguae slavice dialecti veteris (základy jazyka staroslověnského, základní dílo slavistiky)