Národní obrození

Obsah

Obsah 1

Národní obrození 3

Situace v Čechách 3

Role puristů 3

1. Fáze (70. léta 18. stol. – 1810) 3

Nakladatelství česká expedice 3

Václav Matěj Kramerius 3

Královská česká společnost nauk (1774) 4

Muzeum království českého 4

Ze začátku se pouze oprašoval díla přechozí 4

Bohuslav Balbín – Obrana jazyka českého 4

Předmluva k cestopisu Václava Radislava z Mitrovic (1777) 4

Karel Ignác Thám – Obrana Jazyka Českého Proti Zlobivým Jeho Utrhovačům (1783) 4

Josef Dobrovský 4

Ze začátku byl skeptický vůči češtině 4

Nejvýznamnější práce 4

2. Fáze (1810 – 1830 – 1848) 5

Cíle 5

Politické podmínky 5

Josef Jungman (1773 – 1844) 5

Rozmlouvání o jazyku českém (1806) 5

Přínos do slovní zásoby 5

Slovesnost 5

Historie literatury české 5

Slovník česko-německý 6

Zápisky 6

František Palacký 6

České nebe 6

Matice Česká 6

Společnost Muzea Vlasteneckého v Praze 6

Staří letopisové čeští 6

Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě (1836 – 1867 NJ, 1848 – 1876 ČJ) 6

Austroslavista 6

Národní obrození

70. léta 18. století – cca 30. léta 19. století (konec 2. fáze), konec 4. fáze až na konci 19. stol.
Kulturně-politické hnutí motivované útiskem menších národů těmi většími
Snahy o obnovení, nebo vytvoření vlastní státnosti

Situace v Čechách

Doba byla ovlivněna protireformací
Literatura česky se tou dobou rozvíjela jen v lidové slovesnosti, psaná neexistovala
Český národ byl decimován
Ve městech se mluvilo německy, nebo směsicí ČJ a NJ, kvůli čemuž ČJ postupně ztrácí dorozumívací
funkci
Na venkově se ČJ používala více, ale lidé z jedné části se nedomluvili v druhé, kvůli velkému vlivu
nářečí
Lidé si začínali uvědomovat, že jazyk je národním rysem a chtěli obhájit Čechy před Němci

Role puristů

Většinou to byli nadšení amatéři, co nerozuměli jazyku a vymýšleli novotvary, které byly nepoužitelné
K rozvoji národního obrození velmi pomohly osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II.

Fáze (70. léta 18. stol. – 1810)

Označována jako vzkříšení národa, období „péče o jazyk“

Obranná, defenzivní

Na počátku byl český jazyk téměř vymizelý, spisovná čeština neexistovala – česky se mluvilo prakticky
pouze na venkově a tam byl velký vliv nářečí. Ve městech se mluvilo směsicí němčiny a
češtiny a do pouze díky migraci obyvatelstva z venkova. (Díky zrušení nevolnictví a
tolerančnímu patentu Josefa II.
Za vzor češtiny (a spisovnou ČJ) se považuje „Veleslavínská čeština“ – pojmenována po Danielu Adamu z Veleslavína

ČJ trpí kvůli přejímání slov z NJ

Nebyl ani zájem mluvit česky, kdo něco znamenal, „musel mluvit německy“

Josef II. chtěl velkou říši, ve které se mluví jedním jazykem (němčinou), ale svými osvícenskými reformami obrozenců připravil půdu

Germanizační snahy Josefa II. se nelíbily české šlechtě a buržoazii, protože je vnímali jako konkurenci