Němcová Božena_v zámku a podzámčí_realismus

1. Němcová Božena – V zámku a podzámčí + Znaky realismu. Předchůdci českého realismu. + Bachův absolutismus. + Elegie, satira, pohádka – báchorka, povídka.

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbara Pankel (4. února 1820[1] Vídeň – 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy

Dílo

První díla byly básně:

Slavné ráno

Ženám českým

Moje vlast

Povídky a další kratší prózy

Barunka (1853) - poprvé vyšla v kalendáři Koleda

Cesta z pouti

Čtyry doby, vydáváno také pod názvem Čtyři doby

Devět křížů

Divá Bára (1856) - poprvé vyšla v kalendáři Česká pokladnice

Dlouhá noc

Dobrý člověk (1858) - poprvé vyšla v časopise Posel z Prahy

Domácí nemoc

Dopisy z lázní Františkových

Hospodyně na slovíčko

Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, a sice z prostředí, kde se setkávají různé společenské vrstvy

Chyže pod horami

Karla – (1855) - poprvé vyšla v almanachu Perly české, odehrává se v chodské vesnici Stráž

Obrázek vesnický

Pan učitel – poslední dokončená povídka

Pomněnka šlechetné duše

Rozárka

Selská politika

Sestry (1855) - poprvé vyšla v almanachu Lada Nióla

Silný Ctibor

Čertík

Pohádky

Němcová byla schopnou vypravěčkou, a tak ji přátelé vybízeli, aby své pohádky sepsala a vydala. Nabádali ji, aby dokumentárně zaznamenala to, co bylo z českého pohádkového bohatství uloženo v její paměti. Znala mnoho pohádek, hodně si jich zapamatovala z dětství. Četla také německé sbírky pohádek, legend a pověstí. České pohádky byly její první samostatně vydané literární dílo. Získávala zkušenosti, rozvíjela svoje tvůrčí a vypravěčské schopnosti.

Neohrožený Mikeš

O Popelce

Čertův švagr

Sedmero krkavců

Princ Bajaja

Čert a Káča

O Perníkové chaloupce

O princezně se zlatou hvězdou

O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku – zfilmováno jako Princ a Večernice

Babička (1855) – světově proslulé dílo napsané po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu). Podle některých badatelů Němcovou k sepsání této povídky inspirovala Pěstounka Františka Jana Mošnera. Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička (Marie Magdaléna Novotná) – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav - včetně kněžny (vévodkyně) ze Zaháně, která je také výrazně zidealizovaná - je historicky doložena. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Další postavou je mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala tomuto svému nejslavnějšímu dílu, přeloženému do mnoha jazyků, podtitul Obrazy venkovského života.